|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Kdy už konečně bude ta velká válka. Už se nemůžu dočkat, až přijde k nám. Konečně budu moct zabíjet lidi. Budu je střílet, podřezávat… Doufám, že se mi jich podaří pozabíjet tisíce, nebo aspoň stovky. Nevím, jestli budu zabíjet děti, možná jedno, dvě, abych to zkusil, ale ženy zabíjet budu. No, a znásilňovat asi taky. Přiznejte, že už se taky těšíte.
Nebo snad ne? Je to snad hnusné, zvrácené? Ale kdež, bez toho by přeci žádná válka nebyla, a co jich je a bylo. Pokud se někomu první odstavec hnusí, znamená to, že ještě není dostatečně prohněten. Ti zpracovaní ho sice také odmítnou (na pár defektních výjimek), ačkoli už jsou na zabíjení připraveni. Je to tím, že jim šikovnou a svědomitou manipulací bylo pozměněno vnímání. Na tom není nic složitého. Je to tak jednoduché, až mě to uráží. Prakticky všechny války se budují podle stejného scénáře.
Nejprve je nutné válku chtít. Já ji nechci, můj soused taky ne a ta paní, co konvertovala k islámu, se jí dokonce bojí. Já se jí nedivím, taková válka jednomu přinese akorát smrt, nebo bídu. To je jasné, válku chce jenom ten, komu přinese užitek. On to sice nepřizná, bude dělat, jako že se ho to netýká, a když se na něj ukáže prstem, bude tvrdit, že neměl na vybranou, a že nakonec jednal v zájmu všeobecného blaha. Ale povězte, která válka kdy přinesla všeobecné blaho? Ba ne, vždy se jedná o velice konkrétní blaho někoho, kdo by s vámi ke stolu nesednul, ale bez rozpaků by si do těla nechal vpálit vaší ledvinu a to i v případě, že byste ji nechtěli dát. Bohužel tito válkychtiví manipulátoři mají dost prostředku k zahájení války.
Prvním krokem, je označení nepřítele. Jedná se spíš o jeho aktivaci, protože nepřítel už existuje. Nepřítel je velice užitečná persóna i v době “míru“. Velice se osvědčil k odvádění pozornosti, je-li třeba a je to ta nejlepší osoba ke spuštění války. Představte si, že jste obklopeni samými přáteli. Na první uvážení se to zdá jako ideální stav. Ale jen do chvíle, kdy se vám něco nepovede. Na koho to hodíte, na přítele? To by pak každý viděl, jaká jste svině a to přeci nechcete. A co teprve, když budete nutně potřebovat válku. Nezbude vám nic jiného, než z nějakého přítele udělat nepřítele a to není jen tak. Stojí to peníze a námahu. To každý, kdo už nějakého nepřítele má, bude krok před vámi.
Jenže nepřítel je někdo, s kým si budete nadávat při fotbale, ale nepůjdete ho zabít, protože to se prostě nedělá. Přeci jen, je to člověk …a s tím je třeba něco udělat. Tak na něj poukážeme. Řekneme: „Hle, jak je primitivní hloupý a zlý, k tomu nám dopomáhej média, která vlastníme. Rovněž je třeba ukázat, že my jsme mnohem lepší, než on. K tomu je velice vhodný postoj: „My sice vidíme, jaký je, ale to jeho věc, zmoudřet musí sám, jako my. Ale aby si nemyslel, že ho nevidíme, budeme si ho trochu dobírat, načež ho začneme hrubě urážet. Když se nám nepodaří nepřítele dostatečně vyprovokovat, aby nám něco provedl, nevadí, i tak můžeme říct, že to udělal, k čemuž nám opět dopomáhejte média.
V tuto chvíli už by se měla začít probouzet nenávist, to je klíčový okamžik. Teď je třeba neusnout na vavřínech, aby nám křehká nenávist nevyhasla. Pokud se nepřítel nemá k žádné akci, kterou by naší nenávist podpořil, bude to nejspíš tím, že to není takový pitomec, jak ho prezentujeme. Nevadí. Požádáme přítele, aby se převléknul za nepřítele a až se všichni budou koukat, aby nás třeba říznul do ruky. Pak si nepřítel může pindat, co chce. Máme ho na lopatkách. Nenávist kypí a bublá, ale pozor, to je teprve základ. Kdyby nás hnali na nepřítele jenom nenávistí, my bychom přišli blíž a spatřili člověka a buď, jak buď, co jsme si, to jsme si, ale zabíjet kvůli tomu? Vždyť ten nepřítel má taky jistě dívku, nebo dokonce ženu a nedej Bůh i děti. Přece nezabiju dětem tátu…
Proto, po aktivaci nepřítele, je zároveň nutné pracovat na jeho odlidštění. To se dělá tak, že se nepřítel připodobňuje k nějakému zvířeti, nejlépe k nějakému hnusnému a zlému, nebo škodlivému, které je radost zabít. Kdybyste nepřítele připodobnili ke králíčkovi, tak by vám ho nikdo nezabil. Avšak je nutné pracovat i na druhé straně. Ke slovu přichází výrazy jako: hrdinství, vlast, solidarita, národ, rodina, odvaha, svoboda… Uvědomme si, že zabít člověka, je opravdu těžký úkol, tady nelze nic podceňovat. Je třeba skutečně svědomitě pracovat na odstraňování bloků a pěstění nenávisti v masách, které jsou k vedení války potřeba.
Pak už stačí jenom začít, protože, jak se jednou začne, tak už to jde samo. Oko za oko, pomsta stíhá pomstu a než se jeden naděje, zbývá jen pláč a nechápavé kroucení hlavou. Avšak neklesejme na mysli, účel byl splněn. Lidstvo prořezáno, trh oživen.
Mnozí z vás, kteří to s ironickým úšklebkem dočetli až sem, si říkáte: „A co, jako?“ A já se zeptám: „Kolikrát jste se nenávistně vyjádřili k židovskému komplotu, k islamistům, a kolik s tím máte osobních zkušeností? V podstatě nikdo s tím nemá osobní zkušenost, každý žvýká, co mu bylo předloženo a to i v případě, že si tu informaci vyhrabe z hromady hnoje. Pravda se zkroutila do paragrafu a je nepoužitelná, zasviněná názory. Je mnohem, mnohem přijatelnější, když se masy zaobírají vzájemnou nenávistí prostřednictvím náboženství, než by se věnovaly jádru problému.
Povězte mi, čím se liší hodinky za deset miliónů od těch za pět tisíc? Proč existuje absurdně luxusní zboží? Kdo si teď pomyslí, že jsem komunista, nemyslí za sebe, ale používá implantáty. Jak lze ospravedlnit existenci právníků a proč je normální, že třeba zrovna právník za stejnou práci jednou vezme 20 000,- a jednou 2000 000,-, to podle toho o kolik se soudí? Jak by asi vypadalo mraveniště plné právníků, bankéřů, makléřů… Lidské společenství, je plné neefektivních parazitů. Je přijatelnější nenávidět ty nejubožejší parazity systému, kteří sosají sociální dávky, obracet k nim pozornost a označovat je za příčiny bídy. Ale přeci každý ví, že paraziti jsou na všech úrovních a čím výš jsou, tím víc čerpají.
Co s tím můžu dělat? Co s tím může kdokoli něco dělat? V první řadě můžu přestat nenávidět člověka. Pokud se nenávisti neubráním, je třeba ji obrátit proti procesu. Nenávidět šéfa, že je takovej nenažranej kretén? Ne. On sám, i když to tak nevypadá, je obětí systému. Asi bych na jeho místě nebyl výrazně jiný. Když už musím nenávidět, musím nenávidět proces, který to zapříčinil, jen tak se mu můžu vyhnout a později se mu i postavit. Opravdu při zdravém duchu mohu připustit, že islamisté prahnou po vyvraždění neislamistů? Nějak nedokážu vidět logiku v počínání teroristů. Mám problém s Americkou politikou, proto se odpálím ve školce, nebo v metru? A budu to dělat stále dokola, i když tím ničeho nedosahuji? Proč se neodpálím s rodinou amerického politika? Proč svou činností posiluji nenávist západních mas, proč se nesnažím o pochopení. Přesto věřím, že počínání teroristů je logické, jen je nám podstata věci skrývána. Není potřeba teroristu chápat, je třeba ho nenávidět, aby mohla být vyvolána válka, která nás všechny shrne do jednoho hrobu.
Je třeba zastavit nenávist proti člověku. Je třeba říct: Zastavuji nenávist proti člověku. A to jsem právě udělal.
|
|
|
