Ničí zoufalství není podobné mému
zoufalství--
V této zahradě pro tebe není
místo,
když si myslíš takové věci,
vykazuješ
únavné povrchní znaky; muž
který bez skrupulí plení celý
les,
žena kulhá, odmítá se převléct
nebo si umýt vlasy.
Předpokládáš, že mi to není jedno,
když si spolu povídáte?
Ale předpokládám, že víš,
že jsem očekávala tu lepší ze
dvou kreatur,
kterým byl dán rozum: pokud ne,
že by ses v podstatě staral o
obě,
že bys přinejmenším rozuměl,
že žal už je rozdán
mezi tebe, mezi všechny tvého
druhu, pro mě
abych tě rozeznala, jako tmavomodré
terčíky plané ladoňky od bělosti
lesní fialky.
***
Louise Gluck
April
No one's despair is like my
despair--
You have no place in this garden
thinking such things, producing
the tiresome outward signs; the
man
pointedly weeding an entire
forest,
the woman limping, refusing to
change clothes
or wash her hair.
Do you suppose I care
if you speak to one another?
But I mean you to know
I expected better of two
creatures
who were given minds: if not
that you would actually care for
each other
at least that you would
understand
grief is distributed
between you, among all your kind,
for me
to know you, as deep blue
marks the wild scilla, white
the wood violet.
|