#seskveč hradčanská vystoupit tam kde to bylo tvoje nalézat nové pokoje nabíledni prázdno
dlouho nezarámovaný obraz práší se ze mě a není kdo by mě zametl
praha mě polyká vyvrhá tam kde šlapu po špičkách jsem zde a všude nerozumíme si s dnešní dobou je nepřehledná a já věřící věřím v boha ne církev
nemůžeš pořád oddělovat sebe a mě, tebe a je, mě a se křičíš na mě uprostřed mlýnské kavárny
ach foucaulte ach derrido
jsi paradox a ja paraořech v krabici v návěsu tiráku
jaké by to bylo milovat inženýra nebo specialistu IT bylo by to přesné to bych ale také milovala švýcarské hodinky zatím ne "podle nosa poznáš kosa" mami vždyť jo praha 1905 drtikol váže ženy ke kříži možná že spíš hledám cestovat časem v papírovém modelu letadla
klobouček po prababičce "nezašij si rozum" říkáš když jsem se ti málem ztratila dlouhá nitečka líná děvečka
dohonit seskveče i když možná není už nevěřím v sílu rorýsů "piš básně to ti ukáže když nebudeš vědět básníci jsou padlí mystikové" říká sylva co našla šlitra na druhý straně břehu peřiny se tehdy bělostně leskly jako pěna když třeš cukr a bílky skrývaly chomáče cizích vlasů žila pak ve vakuu s indiány a znovu se hledala
když prý děláš umění můžeš se chovat výstředně
platná pravda bez průkazu totožnosti tuhle únavu nevyléčí spánek s kinderilem lemuju krajkované límečky
|