Průvod před
kostelem
Zahřmělo první v dálce cosi. Dav
se převalil a zhoupnul zpátky,
příboje aut, tramvají a lodí
se tak rozpouštěly. Jogging
byl příkaz odjinud. V té samé chvíli
procházel Ježíš. V přichmuřeném březnu
cizí ratolesti palmy nesly a kdosi proběhl,
rval další vlasy z pleší. Kde neumřel,
se nenarodil.
Aggiornamento
Průvod se vrací do chrámu,
z nějž vyšel.
Zostřená chvíle, kdy se
zpěv vtělí do varhan.
Světlo se vrací do tmy? Ne,
to si jen myslíme...
Průvod se vrací do chrámu,
z nějž vyšel.
světlo se schová pod cypřiše.
V hledáčku turisty se stáváš obrazem.
Ranní jogging
Utrousil „Blbá kráva,“
a mše se zastavila,
jazyk padal na zem.
Někdo nás zachytil,
prastarý průvod na obraze.
Bůh, nebo turista?
Kyrie
Varhany přikrývají
strupy po bolesti,
Ježíši Kriste umučený
v rozpliznuté Praze,
jsou zavšivení lidé,
kterým bych měl dát pokoj...
…
Tvůj?
Velká mše
V gotickém chrámu prastará vůně praská,
kadidlo stoupá v paralelním čase.
Hedvábný ornát, kdesi pod rukama
schovaný kapesník, neboť lze čekat zimu.
Na záda padá těm, kdo obětují -
- kdo neumřel, se nenarodil -
modlitba, hrdlo v zpustlém Vyšehradu,
a přece něco. Bazilika ve tmě.
Okna se třesou, předzvěst Eloi,
secesní tabulka už praská.
|