Visím z parapetu
kolíbám se ve
výšinách
větrných mlýnů
rozmyšlených pocitů
a papírových
kapesníků
Za vlas, který jsem
zapomněla
pod dekou
bezpečně uzamčený
vybuchne
s odvetou
Kód vyměním
za čistidlo
podvědomí
A sponky se válí pod
gaučem
asi je už nenajdu
jsou
ukryté pod hordou
prachu
důmyslně tam
tvoří
hradby Hadriánova
valu
Průměrnou hladinu
strachu
jsem už vyčerpala
a spolkla
veškeré zásoby
dýchatelného vzduchu
Jako potápka
jsem sobecká
ale už je pozdě
a tak máš asi
smůlu
Tak nějak váhám
jestli říct
pravdu
Kolem mě lítají ptáci
pijí všechnu tu vodu
tekoucí z mých
očí
neurvale šplhají
po mém hrdle
hlupáci netuší
že po soli bývá
ještě větší
žízeň
Jejich bolest se pak
vrací
v podobě
kyselých dešťů a
se mstivou lítostí
hubí
vše na Zemi
a na řadu přijdeš
pak jednoho dne
i ty
Snažím se vymotat
z té deky s puckama
venku kráčí postava
v uniformě
vypadá tak nějak
rusky
a ty se nahýbáš jak otrapa
z okna
a voláš
Zdravstvuyte!
Aby ses nepřetrh´
volám já a jsem
beznadějně
v síti pavoučí
zamotaná
A už jsem ti říkala,
jak nesnáším toho Putina?
Hmmm…
Pláču
Z čista jasna
a tak zapínáš topení
aby mi nebyla zima
abych se upokojila
abych už přestala
Prý jsou to všechno
jenom malý perly
ale já asi nemám dost
rukou
abych je všechny
posbírala
a ty už vůbec ne
Nabízíš mi cigarety,
víno a starost
o rohlíky
Copak nevidíš, že
tohle já
prostě a jednoduše
nechci?
Tak už nebreč
je to jedno
říkáš
a utíráš mi oči
kapesníkem
kterej jsi někde
sebral
na zemi nebo v zapomenutý
skříni
a je to ještě
milion tři sta tisíc
dvě stě padesátkrát
horší
a tak vypláču deset
největších
světových
jezer
Otřela se o něj ta
kočka!
Já jsem ti říkala, že
jsem
alergická!
Víš, nemůžu se na
tebe ani podívat
…
Už je pozdě
a já už musím
Nějak jsme to zase
nestihli vyřešit
a mně se zdá, že už
ani nemám náladu
to stíhat
A ty mě stejně
nenecháš.
Běžím na autobus
navlečená
v tvých svetrech a náladách
těžce vzlykám
mezi výdechy
protože už tě
nemám ráda
|