BÁSNÍK FIELD V CHOLUPICÍCH.
Jaro je tady. Nebe nad Cholupicemi je modré jako žluté prase, na jiskřících
pivních flaškách lítají divoce andělé a dole v hospodě u rybníka
lemovaného rozkvetlými kaštany sedí mistr Klíma s inženýrem Němcem. Zahradní
restaurace je žívá, výletníci z nedaleké Prahy do sebe lijí jedno pivo za
druhým, takže záchodový kanál proměnil se v zlatou Amazonku, na jejímž
břehu sečtělá lína anakonda rozevřela novou básnickou sbírku a zasněně se
začetla. Zanedlouho na ní přistál anopheles, zvědavý jako opice. Anakonda se
ohnala koncem ocasu, aby dotěrného hmyzouna odehnala, ale když viděla, že ho
jen tak neodežene, sundala si skřipec a zařvala na něho ať letí do řiti. Poletím
hade. řekl komár, až mi řekneš, co to proboha čteš, vždyť jest absurdní
absurditou vidět hada čísti. Možná bylo to menši perversitou, kdyby sis četla
třeba Kanta a potom vyplivovala nějaké ty blbé rozumy, ale poezie v rukou
hada čirou nemožností jest, z čehož plyne, že nejsi nic jiného než halucinace
mého komářího mosku.
Anakonda se neurazila, neboť hmyz nemůže se
dotknout hadí pýchy a poslala ho do Cholupic, ať se zeptá ing. Němce, proč čtou
hadi básnické sbírky.
Tak ještě dvě plzně pánové? Zeptal se čišník
našich hrdinů a k deseti čárkám na účtence připsal další dvě. Když Klíma
zvedl půllitr, proťal jej sluneční paprsek a ve skle to zazářilo jako když blýskne. Já vám povídám Němec, že
něco tak dobrého jako toho Fielda jsem už dlouho nečetl, krátké básně, ale ten
vtip, hotový Morgenstern.
|