Přes květy levandule a meduňkový žal srdcem lpím na mracích co pijou nebe
Nějak mi došlo že ta jarní vůně už odešla že se nehodlá vrátit že se do sebe zatvrzele uzavřela Strávím na balkóně celý mládí, ale neucítím nic, než jen kouř z cigaret dávno do stěn vpitých Bloudím lesem, ale všechny jahody už jsou otrhaný a já jsem ztracená protože devět měsíčků mě považuje za břídila Má postel bude způli prázdná část těla jsem snad zapomněla v loterii Nemám peníze a jsem taknějak unavená Ale nebudu se pro ni už vracet A nebudu se tu jámu snažit zaplnit I když je to pocit vypadlýho zubu pořád prohledávám to místo Jako zbloudilej pes kroužím kolem Ale možná jsem nakonec ráda že jsem tam kde jsem Protože vím, jak chutná to vypitý nebe
|