Bylo pošmourné ráno. Kapičky mlhy zkrápěly jeho šedý omšelý plášť a stékaly na blátivou zem rozježděnou od povozů. V dálce před ním byly vidět věžičky domů. Bylo slyšet zvon. Dunivý zvuk se rozléhal po okolních skalách, jako by chtěl vykřičet do světa svá svědectví o smrti. Brom se zastavil, nechtělo se mu tam, město znamenalo potíže a on byl dlouho v divočině, ale i hraničář severu musel čas od času nakoupit nové vybavení.                                                                *** Stál před svou oblíbenou krčmou. Vypadala omšele, její vývěsní šťít skřípal do okolí, kapky deště tiše bubnovaly do střech domů, z horního patra se ozývala manželská hádka. Brom překročil práh krčmy. Ovanul ho těžký vzduch prosycený lojem z loučí.V místnosti bylo jen pár hostů, jedna špinavá štětka se opírala o bar a snažila se o jakýsi úsměv. Neznatelně zavrtěl hlavou. Úsměv zmizel a vystřídala ho jakási grimasa beznaděje.             Sedl si k rohovému stolu, který byl blízko krbu. Oprýskaná deska stolu určitě pamatovala mnoho zim a mnoho žejdlíků kvasnicového piva. Hostinský v ušmudlané zástěře se přihrnul jakmile dosedl „Pán si přeje“,  pohrdavě si prohlížel Bromovo oblečení „Árijské červené,vepřové a zeleninu“,  hodil hostinskému stříbrňák Peníz zmizel tak rychle, jak se objevil. Pomalu s chutí se najedl. Natáhl nohy k ohni,aby vychutnal  poslední okamžiky pohody. „Ještě si něco bude pán přát? Máme pěkný pokoje, dnes se není radno po setmění pohybovat po městě“,  Brom zpozorněl „Je to divný, poslední měsíc se ztrácejí lidi, dnes už nikoho večer  na ulicích nenajdeš.“ „Ne díky, jen nakoupím nejnutnější věci a odcházím“, odvětil Brom a pomalu dopíjel svou temně rudou číši.                                                                          ***             Nakoupil vše co potřeboval. S narůstajícím večerem, lidé pomalu mizeli z ulic. Rozprchávali se jako hejna černých vran, utíkali před bouří. Brom pospíchal také, aby opustil město před uzavřením. Míjel rychle poslední ušmudlaná stavení, když tu zazněla tlumená rána zapadajících křídel brány.  Brom zaklel a otočil se nazpět do města, aby si našel noclech na nadcházející noc.             Z okna svého pokoje pozoroval temně měděnou oblohu. Z krbu  sálalo příjemné teplo, zvuk praskajícího dřeva  a rudé árijské víno způsobilo ospalou malátnost. Brom pomalu upadal do neklidného spánku.                                                                 KONEC  PRVÍ  ČÁSTI