|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Náhle se všechny zraky stáčí k Jaroslavovi, vedoucímu výroby,. On povstane a praví, že čtou třetí rok jednu knihu. A co je na tom zajímavého, otáže se šéf, já jsem četl Babičku dva roky, v polovině jsem ji odhodil do kouta a už se k ní nikdy nevrátím. Jaroslav dodá, že ji čtou od konce směrem k začátku. Chtějí se dobrat podstaty vývoje, zjistit, jestli pocházíme z opic, a dobrat se počátků rodu manželky a rodu svého. Ještě nedozněl potlesk a již si šéf volá Jaroslava stranou, něco mu šeptá do ucha, ostatní blednou a visí jim na rtech. Šéf vlídným gestem uklidňuje situaci a pronáší: poradil jsem Jaroslavovi a jeho manželce, aby četli Mou oblíbenou knihu. Nastala velká úleva.
Na závěr setkání šéf dodává, že pro ně má ještě jedno překvapení. Sezve je k sobě kolem stolu, ukáže své boty a praví: v těchto botách jsem se před čtyřiceti lety ženil, nosím je stále rád, občas potřebují podrazit, každou sobotu je s manželkou vyleštíme, postavíme na poličku vedle televize a naše pohledy na ně láskyplně zamíří. Za tu dobu jsem v nich obnosil dvě stě padesát čtyři párů ponožek, mohlo to být méně, ale pětkrát jsem prohrál sázku, že získáme titul mistra světa v hokeji. Dva měsíce jsem se nesměl holit a rok stříhat nehty na nohách. Kontroloval mě soused Jirka a jednou, když se podíval na mé prsty, vykřikl: propánajána, ty máš pazoury jako stoletý čert!
Poté si všichni účastníci setkání připili, šéf prohlásil, že končí tento seminář, který se jistě stane podnětem pro další osobní a pracovní život, zaplatili a odešli domů.
|
|
|