|
Sníh krvavě rudý jarními červánky,
brouzdící oblohou vichry a větránky.
Kvetoucí zahrady zimních radostí,
studený smích lidských plaností.
Sněhová bouře plení a rodí,
závěje nadýchá, staví a brodí.
Poselství fičící mezi vločkami,
zapadá společně s dětskými hračkami.
Mrznoucí kapky jasu měsíce,
chladivé noci děti děsíce.
Uchvácené oči z prázdných pohledů,
smějící jiskry praskají do ledů.
Hluboko v severních mořích dlí,
vrcholcích hor smrtelných údolí,
plaché vlčí máky voní a volají,
rozkvetlá poupata nektaru lásky vysají.
Ledové království v zarudlém oparu vůní,
bílá tma prosycuje vše v novoluní.
Pátrám po bílých pláních, krvavých stopách,
léčivých dlaních, otevřených poutách.
Honba za zlatem v panství ledu a mrazu,
šálení myslí krepových snů a obrazů.
Nechám se unášet ve víře a touze,
ledový vládce náš roztaješ dlouze.
|
|
|
