Stojím vedle tebe,

však ty mne nevidíš.

Jen stojíš a necítíš,

jak dotýkám se tvých vlasů,

které jsem tolik miloval.

Nenasloucháš mému hlasu,

který tě prosí o odpuštění hříchů,

z nichž mnohé jsem ani nespáchal.

Velká slova, neskutečně morbidní,

jen proto, že jako dítě jsem se bál.

Ze všech krás zbyla mi poslední.

Stojím vedle tebe, jsem tady,

jen ty jinde spíš.

Zůstal mi obraz,

a ze mne je schránka,

která čeká na konec dní.

Jen doufám, že potom mne zříš,

obejmeš a políbíš.