|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Den je tak bílý
že by se dal namazat na chleba
a k němu šálek čaje
černého jako noc
pak posnídat to s březnem
jež není ani jarem ani zimou
a v kuchyni s věčným světýlkem plynového sporáku
se pomodlit za vítr a odpustit své tváři
to víčka mi padají jak snítky odkvétající růže
jež položeny na rakvi
bývají především rudé
a sladce je mi z únavy
které si dopřávám ve vteřinách zavřených očí
nebo bolesti, s níž je otvírám
vystaven nechtěnému světlu
v němž spatřuji projevy hmoty
kterou jsme si navykli nazývat věci dne
a vím, že si strašně lžu
když vidím svůj stín
jen tak
však stát proti proudu čar v dlaních
a jako za starých beatnických časů
slyším u expresní pokladny jednoho ateistického supermarketu
jež přesto nabízí jablka jako v ráji:
„Dejte mi flašku vodky a Blesk
a jedny vajsrojsky
jo ty modrý“
a přitom ta ženská je jenom po ránu normálně ožralá
a na nic si nehraje
ani na svou samotu a strach
který jsem já
zabil v rybách
toho dávného léta
v němž jsem se rozhodl, že nikomu nedám své dětství
a tak jsem ti dítětem
|
|
|