Po potopě tu cosi zbylo,

asi jsem opravdu nemohl dýchat,

v mysli temno-bílo,

prasklý v prostředku ční rozvrat.

 Kolik je hodin?

Jde to zcela mimo mne,

z kukuřice trápím se a rodím,

duše utopená, pro tebe můj sne.

 A mravenci?

Nechápu co tu chtějí.

Snad rozežrat mne po kleci,

vděčný jsem jim, pospíchají...

 Dolů, skrz, mimo...