Brzdy prudce zaskřípěly. Auto se smýklo po silnici a zůstalo viset na jejím okraji. Zasakroval jsem a opatrně vjížděl zpátky. Zamračeně jsem pohlédla na objekt, který mi málem znemožnil odpolední schůzku. Byla to kráva. Dáma v nejlepších letech s fešnou flekatou srstí. Stála přímo uprostřed silnice a klidně přežvykovala kus trávy, který si utrhla u silnice. Zíral jsem na ni s největším úžasem. Při pohledu na její zcela klidné oči, dívající se na mě se zvláštní svrchovaností a nadřazeností mi došlo, že TOHLE se nemělo stát. Přesto jsem nechtěl dopustit, aby mi “nějaká” kráva zničila důležité jednání. Šlápl jsem proto na plyn a rozjel se přímo proti ní. Kráva se otočila, s úlekem pohlédla na rozjíždějící se auto, potom couvla a nakonec ze sebe vyrazila dlouhé zlověstné “bůůů”. Prudce jsem šlápl na brzdy. Kráva se auto bála, ale nad strach zvítězil pocit, že jí se přece nemůže nic stát. Měla pravdu, pomyslel jsem si vztekle. Nezajel bych ji. Opatrně jsem znovu nastartoval a dlouhým obloukem ji objížděl. Kráva se na mě zadívala-a klidně si vykročila právě do mé objížďky. tam se sehnula a ukousla trs šťavnaté trávy. Pohlédl jsem na hodinky a ujistil se, že teď už to nestihnu. Vylezl jsem z auta, utrhl pořádně velký trs trávy a opatrně jsem se přibližoval ke krávě. nechtěl jsem si to přiznat,ale naháněla mi strach. Váhavě jsem natáhl ruku s trávou před sebe. Kráva si mě přeměřila, ale potom zvítězila její chuť a jedním mocným přežvýknutím mi vytrhla celý trs z ruky. Potom pokývla hlavou na znamení díků a pomalu sešla ze silnice. Uvědomil jsem si, že stačí jen ukázat přátelský úmysl. Díval jsem se za odcházející krávou a náhle věděl, že tohle nebyla jen tak obyčejná kráva. Tohle byla Kráva s velkým K.

P.S:Jo, tu poradu jsem nestihl, ale nemusel jsem naštěstí uvést svůj důvod. Nikdo se mě na nic neptal. A já jsem byl šťastný, protože bych nedovedl lhát.