|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Zábava mezitím probíhala podle scénářů všech zábav na světě. Pořád mně v tom mumraji vrtaly hlavou tři igelitky. Dodal jsemsi odvahy a o jedné přestávce znovu přistoupil k Janě. Měla vynikající náladu. V její ruce jsem spatřil starý známý lístek od šatny. Pohrávala si s ním a toćila jím lehce ve směru i proti směru hodinových ručiček. Najednou jí vypadl z ruky a já jsem pohotově přiskočil a podal jí ho.
Poděkovala a když uviděla v mých očích tázavý pohled, odpověděla: asi chceš vědět, co je v těch igelitkách, že?
Přikývl jsem.
Prostě jsem cítila nějakou nejistotu. Tak jsem se zabezpečila a vzala si s sebou více párů bot. A všechny mi padnou. Asi jako Popelce, dodala.
V odpověď na můj pohled pokračovala.
Po dohodě s mámou jsme vybraly páry pro různé funkce a příležitosti: první pár na cestu sem, druhý k tanci, třetí pro případ, že na tanečním parketu bude prudká móda, čtvrtý jsem si vzala kvůli jednomu klukovi, ty to nejsi, přecházíme do druhé igelitky, tam se nacházejí boty s kva!itní podrážkou a vystýlkou, kdyby byla v sále zima nebo o půlnoci napadlo nějakého magora otevřít okna.
Mamka mi sem přibalila, jak řekla, jedny vzpomínkové, to jsou boty, které nosila na zábavu ona. Sousedka a zároveň kamarádka mé mamky mi pod trojnásobnou přísahou nepoškození zapůjčila boty z jejich divadelního souboru. Zkoušejí Tři mušketýry, ona představuje Porthose. Jsou to vyšší boty, říká se jim škorně.
Blížíme se k závěru, mám zde ještě dvoje pantoflíčky, ty mě též hodně přibližují k Popelce, ale blbé je, že jsou obnošené a s děrami, protože si s nimi hraje náš pes. Mám je připravené do auta, kde na mě čeká táta. Je nasr..ý, těšil se na fotbal a pivo, ale máma mu to dala rozkazem.
Střídal jsem pohledy Jana - strop - lístek v nejrůznějším pořadí a rychlosti, poté se omluvil, vyšel ven a díval se dlouze na oblohu. Měsíc se stal obrovskou botou, kolem níž tancovaly hvězdičky - botičky
|
|
|