|
Jsem slušná dáma
ze střední vrstvy
baletem políbená
na špičky nožek štíhlých
v nekonečném reji
smutečních hostí
a tak trochu pár klapek
z klavíru ovládám
hlavně ty černé.
Parléz vous francais?
Do you speak english?
Tak komerčně laděná.
Má loutna je přizdobená
hedvábnou mašlí.
Snědla jsem tisíce kukuřic
stovky kil masa, brambor
jsem celá mastná ze sádla.
A pokaždé, když otevřeš
skříň pro své kostlivce
vypadne z něj
mrtvé irácké dítě.
Copak i to jsi
sežrala?
Můj svět se nezbláznil.
Můj svět zdechl jako kůň
nadmutý, co příliš hltavě
nacpal se vojtěšky
ve které mohl
radostně ržát a skákat
na zlaté klisny nedočkavé
dychtivé jeho lásky
ten kůň je trotl, mohl
k nebi svá díkuvzdání
za trochu své upocené říje
ržát. Ihááááhááá. Ne, vy ne.
To já jsem se zbláznila.
Euro News, Reuters.
a pak asi pět zaručených adres
webových, poskytujících to pravé
sado maso. „Ale ten chlapec měl
tak překrásné rty.“ Kopnout vás
víte kam. No, do zadků skotačivých.
A co ta rána uprostřed čela? Ta vás netýrá?
To vy jste vrazi. Vy, v zpropadených
kvádrech od Gucciho, s doutníky Havana
vy, s vašimi Rolls-Royci, s vaší demokracií
vy přežraní, vy pupkatí, vy desetidolaroví
hamburgeři. To ty, to já jsem
příliš málo křičela do světa
že válka je pro nás, matky
vždycky kráva. Co si dáte
milostivá? Knedlo vepřo zelo
a radši hned dvakrát. Kdoví, co bude
třeba zítra.
| 
