|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jsem karavana velbloudů
s rozestupy velkými tak,
že se do nich vejde sotva jeden život.
Nevím,
proč jsem vyšel…
ani, kam jdu.
Nevidím záda toho před sebou,
ani jeho stopy.
Je vůbec někdo za mnou?
Třeba jsem poslední,
první…
Jdu
na tu stranu, kde mám oči.
Jdu, protože stát není nic.
Chci, aby něco bylo.
Chci, aby bylo víc!
Jistoty…
skutečné, pevné
jsou jako oříšky.
Jen další nádech,
další krok.
A za tím nádechem,
za tím jediným krokem?
Tam,
tam někde plus minus
začíná hranice víry.
Věřím v zítřek.
Věřím, že i zítra budu věřit
a živit se oříšky,
jako opice.
Nádech, výdech-
krok.
Nevím,
jak je mísa hluboká,
kolik ještě jistot,
vím,
že jednou rozlousknu oříšek
a on bude prázdný.
|
|
|
