|
|
|
Titanic Autor: HONEY (Občasný) - publikováno 14.9.2000 (16:17:33), v časopise 15.9.2000
|
| |
Jednou na podzim jsme se s kamarádkou (co bylo, bylo...) Janou rozhodli, že se vypravíme do kina na film, který prý shlédli miliony lidí a který si nesmí nikdo nechat ujít, jak hlásili všudypřítomné reklamy. Lístky jsme zamlouvaly tři měsíce dopředu, protože kina byla beznadějně vyprodaná už v prvních dnech každého předprodeje. A i tak jsme dostali lístky jen do druhé řady. Měla jsem horký řidičský průkaz a taťka mi poprvé půjčil auto samotné, aniž by jel se mnou. Měla jsem z toho strach – jestli udělám všechno, co se má, abych něco nepřehlídla a tak. Vyjely jsme úplně v pohodě, měly jsme dost času a přesto jsem v Přibyslavi, kde ono kino stálo, zjistila, že celou cestu jedu se zataženou ruční brzdou. No co, náladu si tím přece nezkazím. Měla jsem připravenou maminčinu utěrku na nádobí, abych až začnou všichni fňukat mohla hlasitě smrkat do utěrky. Připadalo mi absudrní, že bych měla u tohohle americkýho slaďáku brečet.
Před kinem byl dav lidí a ještě někteří blázni, co si mysleli, že budou ještě volné lístky. Usadili jsme se do naší druhé řady a sondovali skladbu dalšího diváctva. Byli tu všichni – staří, mladí i nejmenší. Za námi seděli tři řady nabité hodně náctiletými děvenkami, co se jen klepali na to, až uvidí svého Leonarda Di Caprio v hlavní roli Jacka. No, zrovna na toho jsme zvědavá nebyla.
Film začal. Zaklonila jsem trochu hlavu, abych dobře viděla na celé plátno, které ode mně bylo vzdálené jen několik málo metrů. Z hrůzou jsem zjistila, že jeden obrovský Titanic se potápí na plátně a druhý přímo v první řadě. Pár byl do sebe zakousnut s vášní, kterou na plátně předváděl i Jack a Rose. Film byl samozřejmě v originále a tedy s titulkama, ale polovinu dialogů mi uniklo, protože jsem na ně neviděla přes ty dvě neustále spojené hlavy přede mnou. To mě dopálilo. Ke všemu mě Jana držela křečovitě za paži a neustále šeptala: „To je tak romantický, to je nádherný, je tak hezký, krásná láska ....“ a další přihlouplý fráze. Dívky za mnou to viděli stejně a neustále to dávali najevo hlasitými projevy lásky a posvátné úcty k Leovi.
V jedné scéně Jack učil Rose plivat z paluby do moře. V řadách za mnou to zašumělo. Dívenky nemohli pochopit, jak jen může ten krásný Jack plivat. No to je prostě hrůza! A tuhle scénu si všechny rozhodli vymazat z paměti, protože to byl přece jejich Leo nikdy neudělal. Nevěděla jsem, jestli se mám do utěrky smát nebo nad nima brečet.
Jana se mě držela jak klíště, hlavy ne a ne se rozpojit a Titanic ne a ne se potopit. Po třech strastiplných hodinách moje trápení skončila. Titanic se s úspěchem potopil a já si oddechla. Jana brečela jako želva. Ženy a dívky nenápadně posmrkávali do kapesníků a chlapy dělali jako že je to nebere, utírali nos do rukávu a zamačkovali slzy. Moje pocity? Bolest hlavy a zad ze stále zakloněné hlavy, otlačený zadek z dřevěných sedadel a upocený rukáv v místě, kde se mě Jana držela. Slíbila jsem si, že na něco takovýho už jaktěživo nejdu.
Jo, za rok jsem na to šla do letního kina. Změnila jsem partu. Šla Katka – sousedka a Lupen, což byl náš dlouholetý kamarád.... A dopadla jsem stejně. Takže:
Chybami se člověk neučí, jen se z něho stává větší vůl!
|
|
|