Prašná cesta ústila v alejí kaštanů líp

Slunečný svit zduchovnil zlatoměděnou

barvu listí

Zaslechl jsem melodii větru, ten mnohému

se asi naučil

od Mozarta

Neznáme jen dirigenta,

snad je jím sama svatá Cecílie?

větve jsou hudební nástroje

Tóninu neznám, snad Mahlerova sedmá,

prostě čistota

Podzim se usmíval na unavené léto.

Žádný strach, sestřičko, to já uložím stromy

k zimnímu spánku,

Potom sníh překryje vše špinavé,

vždyť o Vánocích  narodí se dítě.

To jako bychom řekli jaro.

Nejsme všichni součást přírody?

Nepláče za nás tráva kamení?

Dáš nám sílu přežít pod pokrývkou

sněhu, že?

Děkujeme Ti, podzime.