|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Dávno jsou pryč ty staré časy
kdy po milování zpívala si
vymýšlela svá vlastní slova
po nocích lovila verše jak sova
Kytaře javor ušil plášť
mosazné pražce, každý zvlášť,
na jejím těle znějí tóny
Ona pak smutně hlavu skloní
V černých šatech tu Edith stoji
nikdo neví, čeho se tak bojí
Kobylka zlomila si šíji
nezazní šanson nad Francií
Pochmurné baré rezonuje v baru
dívka nesáhne pro kytaru,
snad stydí se za nudné moll
má v hlavě spoustu metafor
Hráč srká whisky místo čaje
kostka ledu mu v sklence taje
Pak struny zazní jako zvon
pod mužskou rukou zpívá strom
Kobylka zlomila si šíji
v absinthu kapky jedu zmijí
A Edith, celá černobledá
odvahu ještě chvíli hledá
Akordy naposledy vzdychly
pokorně v hlavě rytmy ztichly
Pod jeho dotykem vše živé zmírá
snad zrozen ve znamení Štíra
Padá prach z rudé opony
tmu opouštějí démoni
Kobylka zvedla vzhůru šíji
e-dur nasněží na Francii
Oděna v kůži hříšná Edith leží
oči v sloup obracejí kněží.
|
|
|
