|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Je ticho před sluncem a svítá listí
jak krví vyteklou z Kristových ran
oči se pohledy navzájem čistí
od prachu výčitek a ostrých hran.
Bodají do boků času nás kopí
ručičky hodinek ostré jak stín
a míří ze srdce pravdy mé stopy
obejít ve kruhu barvu mých vin.
A dlaně bělavé s hloubkami dnů
propasti cesty mé s kříži u muk
psy pro sůl lízané s mozoly snů
obejmou náručím rozkvetlých luk.
Voní mi tráva tvá v té chvíli dočasné
jež jako první smrt jen se mi zdá
a rosa na tvářích samoty překrásné
zapláče ženami jak každá tma.
|
|
|