"hm, tak dům o tisíci patrech, povídáte? tedy spíše pěkný barák, dalo by se říct.. no, nic jiného než tam jít mi stejně nezbývá.. a kolik pokojů je na každém tom patře? osm, devět..? cože, třináctset? tam mě nedostanete ani bejkovcem.. natož sladkejma řečičkama.. čtyřicetpět tisíc? zítra nastoupím!"

dobrý večer, madam.. přinesl jsem vám ty květiny jak jste žádala.. ach, ano.. moc se omlouvám, nechtěl jsem nějak vyrušovat.. už raději půjdu.. to jo, ty stará náno.. myslíš si, když máš peníze, že ze mě můžeš dělat poskoka.. ano, samozřejmě vám zítra nakoupím, to vůbec není problém..

nazdar pane, jak ses měl? co ženský? he, ty už máš zase jinou.. moc rád bych s tebou šel na pivo, Víťo.. je to pravda, s tou prácičkou? teď už si člověk nemůže bejt ničím jistej, co? sakra chlape, potřebuju s tebou mluvit.. nemám už nic a nikoho.. nóo, jasně, zavolej.. já už radši půjdu, nechci tě rušit..

ahoj brácha.. hele nedošel bys mi prosím pro ty papíry? ach jo, proč zrovna já.. jo, dík, to bys byl hodnej.. vím že jsem otravná.. ale já tě miluju.. miluju svýho vlastního bratra.. asi se z toho zbláznim.. ne ne, to víš že mi to nebude vadit, klidně odejdu.. užijte si to s klárkou.. panebože.. miluju svýho bratra..

přinesl jsem ti květiny, jiří, protože tě miluju..