Podzim (na motivy staré čínské básně)
Podzimní listí do větru padá Utkáváš rubáš podzimní růži
Vydáš se na cestu Dalekou cestu Cestu co nekončí Cestu co neustává
Vydáš se na cestu od města k městu Tam potkáš lidi co jinde nepotkáš …
Nikdy jsem tam nebyl
Zvedám ruce k závojům vypůjčených hvězd Rozhlížím se po údolí ohňů Pokládám bodláky do klínů milosrdných samaritánek
Lidé v maskách se chystají snít prastarý sen o probouzení
Jsem cizinec Zabil jsem pro kapku vody Co moje matka? Nevím … Prosím? Ne! Tam jsem nikdy nebyl …
Hlavy (Briser ton tete … )
Až uvidíš hlavu s očima od trávy Vezmi kámen
Až uvidíš hlavu s azurovým mozkem Vezmi kámen
Až uvidíš hlavu s očima z marmelády Vezmi kámen
Až uvidíš hlavu s modravými rty Vezmi kámen Rozbij tu hlavu
Až uvidíš hlavu s vlastníma očima To nebude nic Jen celkem všední umírání hlav
Vezmi kámen Rozbij tu hlavu
U kašny
Tisknu tě u kašny Bdělé oči jablek Tisknu tě u kašny Nohy pod fialovou sukní
Tisknu tě u kašny Drtím tě Spaluji
Zvětralý kámen sladkoticha Vodotrysk tryskohlavý
Tisknu tě u kašny ze zvětralých kamenů
Nikomu nic
Nikomu nic A ani teď Zeleň Žluč Karmín Hněď Nikomu nic
Bezradní svůdci zeptají se tiše: “Kdo jsi že nebojíš se vlhké zimy? ” Ty jim neodpovíš Ani omšelými rýmy Ani hořkou čarou cigarety která leptá noc
Volat o pomoc? K čemu … Na místo zlého činu přece jako první přicházejí hyeny a přilétají supi?!
Nikomu nic a ani kdysi Podpisy na dopisy Pokrývat paměť kaligramy Ne! Nejde o paměť Jde o všechno!
Budeme …
… zpívat u politých stolů Budeme žít a pak klesnem spolu do náruče dívky co kosu nosí
Budeme jednou někdy někde čekat na otázku: ”Co bylo ve štěstí?”
Odpovíme pak biřicům noci: “Ne tudy žádné nohy nešly …”
Budeme sedět podél cesty Sešlí Nebudem? Budem! Chceš - li Pavučiny budou vroubit včerejšek
PO BOUŘI
Bouřka ztlumila palbu tympánů Ulice zvlhla jako oči panny
Břízy přicházejí v zástupech Kondolují loutkám knihkupců oděným do květovaných kuten
E- maily císařů a dalších blaho-sklonných pápěr Telefonní linky se zauzlovávávávávají …
Večírky u pekelného grilu Pojídání masa ze šílených krav Odb(p)orný servis Šílenství Nových zpráv Obludný byznys krys
Netopýři pěšky putují k dálnicím do Provence ...
KDYŽ …
… naposled jsem marně spěchal a chodil pak po prázdném nástupišti (v té chvíli nezbývalo žádné příští) slyšel jsem tvá slova: “Neujelo ti těch vlaků nějak moc ?!”
Když ujel první říkal jsem si: “Žádný další vlak mi ujet nesmí”
Když jsem zíral na červená zadní světla druhého a pak čekal na třetí znělo mi jen v hlavě: “Incensis pater quantum …”
Dnes už ty vlaky nepočítám
Toho červnového večera (bylo myslím třiadvacátého) jsem dokouřil darované´doutníky a zbytek noci prochodil ulicemi Malé Strany a Smíchova
V Kinské zahradě v místech kde jsem se jednou vznášel jako můra nad propastí vlály závoje světel svatojánků
Ve čtyři ráno jsem si pod Petřínem připil se sochou stojící uprostřed kašny frankovkou přímo z láhve
To bylo tehdy když naposled jsem marně spěchal
SVOU MANDOLÍNU …
… naladil jsem možná nejpřesněji a potom drnkal na ty polonaladěné struny Znělo z nich cvrlikání cikád Vonělo z nich víno
Zapálil jsem si po dlouhé době dýmku Kouř kreslil na sklo okna RTG snímek mojich plic
(V těch chvílích umíral můj otec na rakovinu)
Mandolína bylo tvoje tělo Víno bylo krev A ty akordy? Moře ...
ŠACHOVNICE
Polem táhnou stáda PĚŠCŮ Káňata pomlouvají třešně Mají prý plody bez pecek
KRÁL kouří cigaretu ve višňové špičce a promlouvá k břízám
STŘELEC sedící na chrpě naslouchá DÁMĚ s větrnými vlasy
V dálce se tyčí VĚŽE keltských hradišť
Cikády v obilí jsou černí JEZDCI pádící naproti vstříc podzimu
KDO NAUČÍ PTÁKY ZPÍVAT ?
Vyhnali jsme ptáky z polí luk a lesů Krajina poleprázdná Krajina lesopustá
Krajina lesoprázdná Krajina polepustá
Ptáci osídlili parky vprostřed měst křoviny podél dálnic zarostlé zanedbané jabloňové sady (Slavíci prý nejraději tlukou na rumištích mezi ojetými plášti pneumatik …)
Mláďata naslouchají pláči motorů dusotu klávesnic předení tiskáren střelbě a výbuchům z televizí
Jejich písněmi brzy budou znělky telefonů (Jistý profesor Švédské akademie pokřtil svého zahradního špačka Nokia)
Kdo naučí zase ptáky zpívat?
Kdo naučí zpívat nás?!
KASPAR von KASPERL
(Pokus o životopis)
Zrodil se v komedii dell¨arte
V Lyonu ožil pod prsty Loutkáře
Řečnil a bavil Kázal nesmysly
Svými nesmyslnými smysly chápal se současnosti na jarmarcích i na barikádách
V Plzni mu odhalili pamětní desku
když jeho místo po boku Spejbla zaujal Hurvínek nastal definitivní konec Starých dobrých časů
Neděle u řeky
Brodít se vodou v zátočinách řeky času. Hejna letošních rybek okusují oblázky porostlé šedavými řasami. Prchat před bílými psy,rozhánějícími hejna kachen. Po hladině plují kusy igelitu. Jako závoje utonulých Ofélií. Smaragdové klenoty ledňáčků. Vykotlaná vrba. Ztracená pramice, zapletená do rákosí po včerejší povodni. Psát verše do černého bloku a mlčet. Mlčet,mlčet,mlčet …
Konverzace
Nikdo déšť neudělá z ničeho. Ten večer taky nikdo nezmění. Prohýřili jsme noc a pak jsme o tom povídali rybám. V šedivých rukavicích mlhy jsme podepsali Savojský dokument. Před záblesky hrotů našich per rybky asi nikdy nepokleknou, ale také nikdy nepřestanou volat: “Nepiš o tom! Nepiš o tom!” Byla to hrozná konverzace. Hrozná jak prohlížení diorámat deště. Jednou zmoknout - bezdeští. Podruhé zmoknout - neštěstí? Zmoknout potřetí to už je o debatu … Chvátáš nekonečně v podloubích. Ředitelky zámků na kopcích - ty dozorčí čisté rasy anebo čistého třídního původu, teď zásobují úřední šimly kapitálu zbytečnými tiskopisy. Pegas, chcípajícího hlady, v okovech vede neviditelná ruka na jatka ...
| 
