|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Příběh se odehrává v malém městečku, v závodu na zpracování šamotu někdy v osmdesátých letech minulého století. Šamot je žáruvzdorný materiál vzniklý pálením zemin nebo hornin, například jílu. Je to také výrobek z tohoto materiálu. Šamotka zaměstnává asi sto lidí. Zvláště u pecí je těžká práce. Kousky příběhu jsem poskládal z vyprávění přítele, tamních pracovníků a zážitků svých coby brigádníka. Práce se musí zapít a lidé se potřebují vypovídat. Nadchází konec šichty a oslava jejího průběhu i závěru. Z brány závodu vybíhá jako první Rumcajs, za ním Ota, Josífek, Rumcajs zapíská na píšťalku a jdou na pivo. K nim se přidávají ostatní a za chvíli je nádražní restaurace zaplněná. Najednou všichni zpozorní a ztichnou. Vchází Jeníček Právník. Studuje po večerech Zákoník práce, různé předpisy a nařízení, radí ostatním a říká: i když jsem zámečník, starám se o obranu pracujících. Před pohovorem jim zadám domácí úkol. Ze Zákoníku musí přečíst strany 57-88. Pokud nepřečtou, musí přinést flašku rumu. A beztak je z toho vyzkouším. Jsem přísnější. Předtím dostali tři otázky, u reparátu jich mají pět. A výsledek? Výjimkou je Lojzíček, který splnil dobře úkol, seděl nad ním tři dny, jeho máma byla nešťastná, že leží furt v knížkách. Nedávno u mě byli Jarda z Hutě a Ovar kvůli sporu. Že by se měly uzákonit volné čtvrtky a pátky. Jarda navrhoval pátky, Ovar oba dny. Vysvětlil jsem jim, že lidstvo na takový krok není připraveno, koneckonců ani náš podnik. Já sám jsem nad těmi čtvrtky a pátky dlouho přemýšlel a napadlo mě, že to je dobrá myšlenka, že každou sobotu hnípám do desíti. Potom vstanu, stará uvaří kávu a já si otevřu flaškový. Takhle by se to násobilo. Nedávno přišel Ludvík, mistr od pecí, s tím, že by navrhoval, aby nás zdravil ředitel. Když se bude ptát, kolik jsme toho dnes udělali, navrhuje, že nemusíme odpovídat.Toto mě dovedlo k dalším úvahám o právech a povinnostech pracovníků. V duchu jsem souhlasil, ale Ludvovi jsem mezi čtyřma očima řekl, ať drží hubu. Ovarův vzdálený bratranec z matčiny strany se pochlubil, že si na noční šichtu donesl peřinu a dva polštáře. Upozornil jsem ho na to, že zákon nošení peřin a polštářů výslovně nezakazuje, ale zároveň jej varoval před nebezpečím chrápání. Elektrikáři měli dotaz, jestli by se mělo chodit a jezdit po fabrice přiměřenou rychlostí. Ježdění beru, ale ať si každý chodí a běhá, jak chce, třeba jako Zátopek. Ale musí se dávat pozor na starší pracovníky. Třeba Venca od pecí, ten měl být v důchodu, dělá na procenta a na pivo a najednou ho porazí Jarda, který běží do kantýny pro čokoládu. Včera mě oslovily uklízečky - Jaruš a Marta. Jaruš měla dotaz, jestli může naučit Martu nový tanec. Že by se učily o polední přestávce. Rozmluvil jsem jim to a sdělil, že obě milují jídlo z kantýny, přidávají si, zvláště knedlíky. Jaruš jsem viděl minulý týden, jak si přidává třikrát. Poposedl jsem si a tajně počítal. Snědla jich čtrnáct, Marta deset. Po obědě jsem si je vzal stranou a řekl: také mám rád knedlíky, ale tady doporučuji, abyste si nechaly hopsání na doma. Obě zčervenaly a Jaruš mě požádala o dámskou pracovní volenku, že nám k ní Marta zazpívá. Vymluvil jsem se, že by mně musela připnout na montérky kotilión. Na to nemáme čas, vykřikl jsem a běžel k sobě. Vrátný Vláďa, pro kterého je vše jasné, proto mu soukromě říkám Jasnej Vláďa, se mě ptal, jestli může střílet vrabce na kaštanu u vrátnice jenom šísprakem nebo i vzduchovkou. Šel jsem s ním potichu na vrátnici a vzadu v koutu jsem jako zalícil a vystřelil. Poté jsem natáhl prak a vše zopakoval. Vláďa kývl a řekl: jasný. Jednou ho viděl ředitel a zakázal mu vzduchovku. Který blbec ti to poradil?! Vláďa nic neřekl. Dobrý člověk. Další dotaz, nad kterým jsem se zamyslel, pocházel od dvou řidičů. Venca tvrdil, že když přijde třikrát za sebou ožralý do práce, že ho nemůžou vyhodit. Bohdan, jehož předkové pocházeli z Haliče, tvrdil, že TAM byl správný alkohol. Po napití se v něm slepovaly chutě až do mozku, patra, žaludku, kchára. Ten se postavil a byl na stráži tři dny a tři noci. Můj strejda vyprávěl, vzpomínal Bohdan s vyvalenýma očima, jak vypil naráz flašku jejich Lásky, jak říkal utrejchu, který vyráběli za soumraku, svítání, v poledne, nejraději by jej vyráběli celý den, hned ho chutnali, hned vypili, přitom pomlaskávali, někdy chrochtali stejně jako zvířata, kterým občas nalili flašku do korýtka, prasata začala být agresívní, chtěla tančit na zadních nohách, váha jim to nedovolovala, zkusila přední, hned se svalila, jedno si zlámalo nohu, muselo být utraceno a následně sežráno celou vesnicí. Potom, pokračoval, skočil na starou a třásl se na ní tři dny a tři noci. Potom už nemohla, tak skočil na sousedku a na té se otřásal dva dny a dvě noci. Nakonec šel do putyky, vše vyprávěl, nikdo mu nevěřil, vzal řemeny, opásal jimi tělo, ostatní je utáhli, on se nadýchl, ještě se nadýchl, pořádně se nadýchl, zabral a řemeny praskly. Řemeny jsou jako ženská, pronesl. Vtom se ozvalo: pojď domů. Ve dveřích stála jeho žena s nohama lehce rozkročenýma a ruce tiskla k prsům. Shodil řemeny, vzal ženu kolem pasu a odcházeli směrem k domovu. Cestou se mnohokrát zastavili, líbali a těšili na zákoutí svých těl. Z oken, dvířek, dveří, prasečích chlívků, stájí, sklepů, vikýřů, korun stromů, zákoutí je sledovaly oči, které závistí milionkrát sebe násobily, předávaly vzkazy, že by je nejraději uškrtily, popravily na veřejném prostranství včetně předchozího posměchu, házení kamenů a tortury. Prozkoumáme opět srdce, rty a těla, šeptala.
|
|
| |
 |
Napsat autorovi (Stálý) |
 |
|
| |
|
|
|
