Tváří se dotýkám chladu skály, která mi šeptá myšlenku. Vnímám ji se zatajeným dechem a zavřenýma očima.. Žijeme každý ve svém samostatném originálním uzavřeném Světě.. Světy odedávna existují paralelně vedle sebe a já se bláhově domnívala, že ten můj Prostor proniká tvým Časem .. Ale nyní vím, že ty naše Světy se jen snaží dotknout.. Mluvící skála mi to prozradila..

      Jsem sama ve své mýdlové bublině a vnímám jen rychlé oběžnice a občas se objeví i nějaké to žhnoucí Slunce.. Hledám tvou paralelu Života a bojím se, že jsi daleko, že se našim Světům nepodaří přiblížit..Dotknout.. Pomoz mi.. Třeba se mýlím..