~ HOVÍNKO! ~

Tam kdes je život náš…
- u hrobu sere pes,
tvá srajda, Bože můj,
nás zas připosrala dnes!

~

Řiťku mou navždy uvidíš srát,
po cestách hnědavých,
ve smutné době srát...

mě uvidíš zas kadit líbezně,
já lásku ti vyznával hovnem...
vzpomínky na puch oživnou,
zas jak bych kráčel
po hovníku rovném.

~

Veselou vzpomínku na hovno uchovej v paměti,
na to, co měl jsem rád, na hovna, na hovna
Na hovna pomysli jen tichou vzpomínkou,
na to, co zmizelo, na hovnost, hovno mé.

~

Nestojím o hovno, nestojím o hovno,
na jednom hřbitově tisíc je ptačích srajd…
U hrobu pochopíš, jak srdce osamí,
starngers' poops never smell quite right.

~

Ucítím hovna tvé,
když prdem zaserou,
vůni tvou nepoznám,
to srajda neumí.

Nad mísou zazní mi tichounké sténání,
pro hovno, jež slzy do očí nahání

~

Sereš zas jako dřív,
dnes však už zbytečně,
na věčnost odešly hovínka společné!

Vzpomínat přísluší uhovněným sráčům,
bylas mým životem,
!

~

Loučím se naposled,
mé hovno nesmělé,
nikdy víc v životě nespatříš anděle
které jsem vytvaroval z hoven

protože NEVĚRNÉ zůstalos navždycky,
nevěrné hovínko
- výkale magický!