|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
~ NA HROB... ~
Na hrob mi víno lejte,
nejhlubší doušek - plný džbán!
Pak Frankie Carroll pějte...
na cestu za pijany mými,
nejdelší cestu...
Boží flám.
~
Ach,
trochu ticha přejte,
minutku ticha s nimi.
Na život vzpomínám...
~
Osudu nespílejte,
ve hvězdách naše viny.
Žhne slunce v bouři krve mé,
však v duši?
Tolik sám!
https://youtu.be/adHYK31lGbM
-----------------------------------------------------
~ VYHASLÝ ~
Ach,
skonal jako „ptáček“,
na světě zbyl jen pláč,
břemena strastí vláčel,
nevěda proč a zač…
Nebyl sám sobě kvit!
Trápil se lidskou Malostí;
už nemoh´ lidi ctít!
Aby se od ní oprostil,
sám vzdal svůj blahobyt.
~
Když zemře ti i Bůh,
nevěříš na zázrak,
uzavře žití kruh,
oslepí moudrý zrak,
utiší mocný hlas,
ulehneš pod širák,
nevoláš:
„Spas mě,
spas!“
Víra už nesvírá!
~
Proč nohy dosloužily,
přec ještě mohly jít?
To pro tu těžkou chvíli,
to všechno pro ten cit...
~
Svou závěť sepsal krátkou,
jak báseň prostovlasou...
Co za bohatství zbylo?
Snad v duši jeho Dílo.
Jen pár pochmurných veršů,
co navrací jej zpět…
~
O smrti,
o bolavém srdci,
o duších sebevrahů, jež spočinuly v trávě,
o listu plném vrásek, když zhynul nesmlouvavě,
o krvi této země barvící čistý sníh,
o opuštěných láskách, co naplnily hřích,
o synkovi a otci - pro sebe chtěli žít,
o zoufalém to putování,
a chlastu,
jako štít!
O starobylém městě,
o rozstřílených zdech,
o pohádkové řece, jež zatají ti dech,
o vyloupených hrobech umučených lidí,
o utajených přáních za která se stydí,
o kocourovi věrném, jenž štěstím povyskočil,
i o Letenském ráji,
dětství na kolotoči.
~
Dnes zemřel bohém - samotář,
s vyprahlou touhou ztroskotal na palisádách života.
Svatozář padla pod oltář!
A po něm?
Jenom nicota...
To mysl vzbouřila se „psům“,
když kompromisy odmítl,
sny svěřil andělům.
Rozdaný klidu nenašel...
na konci slyšel Jidáše!
~
Dlí na obláčku poeta,
smrt byla pro něj dar!
Ač Cesta jeho prokletá,
ještě zní slůvek pár...
~
Ach, ano!
Zemřel rád,
dokonán jeho pád!
Leč v duši málo, málo stár,
nešťastných 38 jar!
-----------------------------------------------------
"Uprostřed moře, mezi skalisky,
nenávistné větry dují,
plouživé vlny na útesech
se v zelené zmije proměňují,
však z klubka hadů, kteří syčí,
železně se k nebi tyčí
MAJÁK"...
(J. Wolker)
~ PO TRYZNĚ… ~
Po tryzně chlast,
po chlastu kecy!
Hodnotit budou tě cyničtí dědci!
~
V urážkách nýmandů,
těch, kdo tu jenom smrděl,
budeš jim pro srandu
až umejou ti „prdel“!
~
Za duši širokou,
za otevřené srdce;
holka jde za holkou,
hlupci to nesou trpce!
Nenávist, pomluvy,;
život ti záviděli,
přizdisráč promluví...
V duších jen Malost měli!
~
Vášeň zas obživne,
z úst žen nezazní bída,
pohledy obdivné,
s kterými bohém snídal...
Za to žes rozdával,
za slávu bez závrati
... odnese Otava...
srdce tvé nenavrátí.
Za výkřik v potlesku,
jenž Malí neodpustí,
předvedou grotesku...
Do kalhot ať si pustí!
|
|
|