Využíváš bez respektu

náhubek v pyscích klarinetů

a já polykám beze slin,

do šípků vkopáváš šedý splín

budíš mě, křehkou,

chladem své ruky

nedržíš pevně,

jen bez záruky

Za oponu nevidíš

 a hlavou bodáš srdce

abstraktní tatranka,

vidina třpytu,

ta vhání ti život do závitů

 za medem ženeš se

Za kouskem citu

Solíš si housku,

I chléb tmavý

Špetkou soli

Bezcitný hluchý

kousku

požatých

neúrodných polí.

Umělým líčením,

úsměvem klaunů,

barevným pozlátkem,

obkládáš saunu.

Stínové divadlo

Zhasnutých svíček

a pod kbelíkem

skrývá se

svět přivřených víček

Oči ač bez slepoty,

uši ač bez hluchoty,

slyšet, vidět nechtějí,

jak slunce vháníš nám

do bludných peřejí