|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Maminko, lépe to neumím Autor: ouvej (Občasný) - publikováno 17.4.2003 (09:12:40)
|
| |
Ty kontrasty,
drobounká, maličká
„do země rostu“
směješ se
tak trochu potutelně.
Určitě víš
že tomu není tak.
Že pro nás stále
rosteš.
Ruce máš zchromlé
tou chlapskou dřinou
na šachtě, to jak jsi
vozíky do těžní věže
tlačila, vždycky tak
neuvěřitelně čisťounká
navzdory vší té špíně
vždycky ti voněly tváře
když jsem tě líbala.
Tak silná, tak sveřepá
tak umíněná, křehounká.
Jsou spletené dokola
ty ruce uzelnaté
ze všech těch závinů
které jsi umotala
ze všech těch oken
ve kterých vlála
sněhobílá paráda
tebou háčkovaná
po večerech.
Taky jsi trochu slepá
a do té nejlepší zelňačky
na světě se červ z houby
zatoulal. Polykám statečně
a velebím ten zázrak.
Srdce máš popletené
a svá pravnoučata
odmítáš hlídat
ty spratky rozjívené
a pak pláčeš, až se zalykáš
při mé básničce o dětech
a vzápětí dítě plácneš
„tož nesranduj, že nesníš
ani jeden knedlík. Dokud
nesníš, nedostaneš ani
jeden bonbón.“ Ty tvé dary
odměřované jen pro vzorné.
Tak mála bonbónů jsem se
věru v dětství najedla.
Hartusí, nadává, pláče
vzteká se
usmívá
skřítkovská
račí maminka
zasněná, jako tůň
tajemná
měsíc ve vlasech
pleť křehká
bez vrásek
a v sedmdesáti letech
má dvacet devět
vlastních zoubků
vždyť se párkrát
i mi do žíly
zakousla.
„Po kom ty jsi vyrostla
taková hanebná?
Co jsem to z tebe
vychovala?“
a je nás celá výprava
vzešlá z jejího drobného těla
sestry, děti, synovci, neteře
vnoučata, pravnoučata
každý zní trochu jinak
bláznivě a svébytně
a nezaměnitelně
ten je křehký, ten bez vrásek
ten má ruce mozolnaté
ten pofňukává, ten se hihňá
ten v koutku trucuje.
Ten píše básně
a jiný při nich pláče
až nemůže dýchat.
Ten se drží za srdce
„Kurňa, proč jsi tak
neslušná?“ Někdo je
zaškvara, další je
pitidrata. Všichni jsou
láska. Bóóže, láska.
Až budu zase stonat
chci si lehnout do duchen
vysoko nastlaných
a pít čaj z majoránky
s medem, nebo kýho výra
jsi tam dávala
fuj, to byl blivajz
a nechat se polehounku
konejšit a ožižlávat
drobnými zoubky
a síly nabírat k tomu
být taky taková.
|
|
|