|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Na dně stála moje touha
chvíli stála přikovaná
hlukem ticha přikovaná
oči zdvihá moje touha.
Třpyt sálá z postavy její
k srdci mému dosahuje
světlem bělným dosahuje
cosi vzrůstá z krásy její.
Postava tam v dáli stojí
oblečena v svoji nahost
slůvko jedno skýtá nahost
naděje tam skromně stojí.
Poprosím ji postůj chvíli
věnuj mému srdci sebe
rozdej kousek lásky z sebe
postůj chvilku nebo chvíli?
Zaznívám já z dáli blízká
měrou stejnou naplňuji
také tebe naplňuji
jedna druhé býti blízká.
|
|
|