|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Coby rodič dvojnásobný synů odbojných a vzdorných
hledám jednou v parném srpnu prostor k řeči výchovné.
,,Zase házet perly sviním," postesknu si, ,,proč tak činím?",
musím však být kapitán, co před posádkou necouvne.
Oslovím osobu mladší, jež má hříchy významné;
nemohu už váhat, ne!
,,Vojtěchu," dím, ,,mene tekel, přišel jsi snad z hloubi pekel,
abys páchal hrůzy lidstvu donedávna neznámé?
Neuveď se do neštěstí, přestaň tlouci bratra pěstí,
nevystav se mému hněvu, nezletilý satane!
Násilí Tvé zpropadené okamžitě přestane!"
,,Vojtěchu," dím, ,,víckrát ne!"
Synek zírá jako vrána, jež přilétla klovat zrána
jako orel Prométheův útroby mé bezbranné.
Potom v jednom okamžení paže zvedá, zuby cení
- věrný obraz boha války. Sourozence napadne.
Že už byl pět minut hodný, mělo mi být nápadné.
Pět minut klid; a pak ne.
Kolem mne se míhá havěť; ocitám se v líté vřavě
od souboje Aiás - Hektor pramálo jen odlišné.
Zdivočelé zraky šelem náhle stočí se mým směrem
- strany dříve znesvářené spojí síly proti mně.
Zaútočí spolu, a to v intenzitě přílišné.
Pozdě křičím ,,Dost již! Ne!"
Nevěda si vůbec rady, jako Láokoón hady
omotán syny až po krk vyvrávorám z předsíně.
V marném boji s otcovrahy trachea se úží záhy;
svaly vadnou, srdce ztichá, kolot v cévách ustane.
Otce tělo utrápené těžce na zem dopadne.
Nevstane už - víckrát ne.
|
|
|