Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 25.11.
Kateřina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Podivuhodný zážitek muže v krizi středního věku (povídka)
Autor: davli (Občasný) - publikováno 25.1.2021 (19:51:29)
Podivuhodný zážitek muže v krizi středního věku


„Pane Janák, koukněte se mi na to prosím. Jsou to nějaká data k opravě té budovy na Hlavním náměstí. Jenom tak rychle zkontrolujte, jestli to všechno sedí,“ vstrčil do dveří hlavu mladý zrzavý ambiciózní náměstek a hodil na stůl tlusté desky. Ty dopadly s velkým lomozem, ale ten už náměstek neslyšel, ten už byl nejméně o dvoje dveře dál.
A tak ho slyšel jen pan Janák. Zrovna se skláněl nad jinými deskami a kontroloval cifry, které mu před několika dny poslali z účtárny. Před ním stál ještě tlustý štos nezpracovaných dokumentů, a tak měl vždy dost práce.
Panu Janákovi mohlo být kolem padesáti. Byl to pomenší obtloustlý starý mládenec s již poněkud prořídlou kšticí, který žil ve svém podkrovním bytečku na nábřeží a každého rána se vypravoval o tři bloky dále na ministerstvo, kde měl svou komůrku s jedním okénkem, stůl a štosy papírů na překontrolování. Bylo to sice nudné, ale jemu to už ani příliš nevadilo.
Je samozřejmé, že když po studiu nastoupil do úřadu, tak měl trochu jiné cíle. Ale protože nebyl příliš ambiciózní a konec konců ani zrzavý, nestal se náměstkem a zůstal zde.
Podíval se na hodinky. Bylo jedenáct. Vstal proto od stolu, vyhlédl z okna a zamyslel se. Chvíli hleděl do fádního šedého dvora a pak s povzdechem přešel ke kávovaru. Udělal si kafíčko, rozvážně ho vypil a o deset minut později se opět usadil za stůl.
Dokončil poslední dvě stránky cifer z účtárny, vstal, položil je přede dveře, kde si je poslíček vyzvedne a pozvedl další desky z hromádky na stole. Vývoj cen na trhu s ořechy v posledních šesti měsících jmenovalo se to. A pod tím byla rukou připsána poznámka: Janákovi ke kontrole.
Otevřel desky a zahleděl se do grafu. Čára se vinula zleva doprava a ukazovala vývoj ceny v závislosti na čase. A pod tím bylo několik menších grafů, kde byla zohledněna úroveň sucha, kyselosti půdy, exportu a importu a bůhvíčeho ještě. A ty grafy se táhly zleva doprava a zprava doleva, seshora dolů, z dolního pravého do horního levého rohu a pak se začaly panu Janákovi kroutit a poskakovat, a když ho přepadl pocit, že jeden graf jen pro něj tančí svůdnou sambu, rychle desky zaklapl a zalapal po dechu.
„Fuj!“ uplivl si a ztěžka vydechoval. „Co to se mnou dneska je? Snad ne nějaká nemoc… Vždyť já trpěl naposledy rýmou v pěti letech! No nic, udělám si další kafíčko, ono to bude hned lepší. Ale nejdřív si dám trošku vody.“
Přešel k umyvadlu, které bylo v rohu místnosti vedle kartotéky, a zhluboka se napil. Následně si celý obličej důkladně umyl. Poté přešel ke kávovaru a… Ale to už jsem vám vlastně říkal. Celý život pana Janáka byl prostě strašlivě jednotvárný a nudný.
Zatímco kávovar bručel a bzučel, pan Janák hleděl opět z okna. Do toho ošklivého zcela nezajímavého dvora.
„Bude oběd!“ pohlédl pak na hodinky a zaradoval se. Následně si ale uvědomil: „Budou fazole. Fazole s párkem. A když se hodně vytáhnou, tak s kusem uzeného masa. Proč bych na ten oběd vlastně chodil? Pořád to samé, hnusné… Ten dvůr! Už 25 let ten samý dvůr, to je ubíjející. A co já? Já taky 25 let pořád chodím do té samé kanceláře a naplňuji poslání byrokratického systému, když kontroluji stokrát zkontrolované, abych to poslal na další kontrolu!!“ rozohnil se. „Jen klid hochu,“ řekl si poté téměř mateřsky, „ty budeš přepracovaný! Dáš si to kafe a hned ti bude líp.“
Posadil se znovu za stůl, ale ne a ne se na ořechy v čase soustředit. Hlavou mu stále vrtala ona myšlenka: „Proč tu vlastně jsem? Co dělám užitečného?“ A vždy si na ni dovedl odpovědět jen slovy: „Nevím, nic.“ A to ho dráždilo.
Dráždilo ho, že on, který byl jeden z premiantů třídy a měl sny o kariéře v prosperující firmě, teď dřepí v omšelé budově, kde dělá pořád to samé. A pak mu napadlo:
„Já tu přeci vůbec být nemusím!“

Druhého dne si pan Janák přinesl do kanceláře svou oblíbenou detektivku. Sedl si za stůl, ale pak se hned zase vymrštil. Vzal stoh nezpracovaných desek, obezřetně otevřel dveře, rozhlédl se a následně stoh položil před dveře svého kolegy. Ten den se poté stejným způsobem zbavil ještě dvou lejster, která mu zrzavý náměstek přinesl a dočetl svou detektivku. To mu dodalo naděje a odvahy.
O den později vyjednal s náměstkem i s jeho ostatními kolegy, že vlastně vůbec nemusí chodit k němu do kanceláře, ale stačí, když dokumenty podstrčí pode dveřmi. V kanceláři poněkud přesunul stůl, a proto v okamžiku, kdy k jeho nohám dorazilo lejstro, on jej pouze ladně odkopl a ono zůstalo u dveří protější kanceláře. Stihl přečíst výtisky všech novin, co v ten den vyšly a následně jen sám pro sebe vypracoval jejich analýzu, kde zkoumal, které téma se v nich objevovalo nejčastěji.
Ještě jeden den poté si z domova přinesl pružinu. Natáhl ji mezi nohy stolu. Dokumenty putovaly ven samy bez jeho přičinění.
Následující den nepřišel vůbec. Zůstal sedět doma, vyhlížel z okna, četl noviny. Opět si udělal jejich analýzu. Když byly asi dvě hodiny odpoledne, vyšel ven. Procházel se po nábřeží, nakrmil racky, zašel do kavárny, kde si popovídal s několika starými přáteli. Analýzu následně zaslal do redakce jednoho z oněch deníků.
Konečně začínal cítit, že tráví svůj čas užitečně a produktivně. Mohl dělat, co chtěl, kdy chtěl a plat mu stále chodil, jako kdyby byl v úřadě.
Nevyhlížel už celé slunečné dny jen do dvora bez jediného kusu zeleně. Chodil do parků, krmil tam holuby, a navazoval nové a nové známosti. Dokonce si pořídil i psa, kterého mohl venčit.
A dva týdny poté přišla z redakce zpráva: Přejeme si, abyste nám jednou týdně zasílal obdobnou analýzu. Budete mít plat a veškeré jiné zaměstnanecké benefity.
A to bylo přeci úžasné! Pan Janák právě jen díky své vynalézavosti překonal krizi středního věku a ještě na tom vydělal. Konečně dělal něco, co ho baví a přitom z ministerstva mu stále chodily peníze.
A tak si vlastně dnes i ještě celkem rád vzpomene na ořechy, cenu, čas, kyselost půdy, sucho, export, import a grafy tančící sambu… Jen díky nim to přeci zvládnul!



Poznámky k tomuto příspěvku
Čtenář - 27.1.2021 > Jo, ještě pořád jsem se asi nenaučil dostatečně používat tady ta avíza
<reagovat 
Zeanddrich E. (Stálý) - 27.1.2021 >

Jo, ne scestně se např. v USA (údajně) říká -setrváváš-li na jednom místě více než dva roky, hrozí, že začals (vývojově) stagnovat :)


Doporučil 
<reagovat 
analfagot (Stálý) - 29.1.2021 > https://fb.watch/3jDwcm3hVk/
<reagovat 
Čtenář - 6.2.2021 > Poznámky tohoto autora: 0
Komentáře tohoto autora: 0
Odpovědi tohoto autora: 0
Body a tipy od tohoto autora: 0
Prostě další člověk, který asi nechápe, jak fungují servery typu Totem.cz.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + jedna ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)   Nepublikovat mimo Totem.cz  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter