Vysoko mezi kopcama
za dědinú,
rozléhajú sa lúky.

Ej ty Vojšické lúky,
tak pěkné sú !

 A před jarem z Kobyle,
z vrchu nad nima,
vypadajú jak africké savany,

keré si nikerá neviděu.

 Tam nad naším,
na tých lúkách,
rostú začátkem léta vstavače,
vzácné orchideje sú to,

keré si také ešče neviděu.

 A sú zákonem chráněné,
tak jako moje srdca

 a to dám už enem temu,
kerý si ho zaslúží.

 A sú jedinečné,
tak jak enem on je.