Při četbě „Zápisků z garsonky“
Ach ano, trombózy, úrazy, ataky –
byli jsme už otrlí.
Třeba na chalupě, když sis rozsekla
o rám postele
kůži na hlavě při nezdařeném pádu
a já ti přikládal zmrzlé hovězí
v mikrotenovém sáčku
na ránu šklebící se z vlasů,
odbíhal chytat signál
na kašnu na zápraží,
stoupal si na špičky, co to šlo,
a honem zpátky k bezmocnému masu,
a pak jsme jeli sanitkou do Dvora,
zázrak, že se k nám lesem dostala,
na ránu ti dali film
zelený jako ten les.
Na dramatických okolnostech se nešetřilo.
A přece, když byl po letech vyřčen
finální verdikt,
s milosrdnou ironií se stáhly.
Vešel jsem do přetopeného pokoje
a něco blábolil.