Jen samovolné vyloučení,

skleslé stromy nenapojí,

tak málo a rozuměl bych všemu,

Tobě,

i ševelení.

Sklo opět zkresluje,

do sebe,

a padlá vinná réva,

nechá usychat své děti,

jako krůpěje potu,

vyšumí,

bezmocně.

Souhlasíš?

Kopretiny bez pestíků,

sní,

rozvážně,

jak to ony umí.

My, v pylovém opojení,

vybrušujeme skelný pohled,

oči se střetnou,

levé s pravým,

a přenos sarkastických myšlenek,

může začít.