Michal Bärlach
P řiblíženci
I.
Tomášovi je 24 let. Vystudoval střední ekonomickou školu a teď pracuje jako účetní nejmenované firmy v Ústí nad Labem. Zaměstnání jej rozhodně nenaplňuje a když se vrací odpoledne domů, nemá proč pospíchat. Nikdo jej nečeká - vlastně skoro nikdo. Odhodí aktovku s listy (jen velmi málokdy je v práci něco, čím si musí ukrajovat ještě odpoledne či večer v soulromí) do kouta, uvaří černou kávu (bez cukru i mléka), pustí televizi nebo radio a zasedne k počítači. Pár klepnutí do klávesnice, zadání hesla, modem zašvitoří a honem na chat. Sotva dvě minuty tedy trvá, než se z tichého a nesmělého účetního Tomáše stane příjemný, vlídný a vtipný společník jménem Dantes. Je 18:26, když do místnosti "Každodenně samotný" vstoupí jediný povolený host, příjemná, vlídná a vtipná společnice Daisy.
Barboře je 27 let. Vystudovala filozofii a politologii a pracuje jako vychovatelka (je to sice oficiální označení, ale jde spíše o učitelku) sluchově postižených dětí v Ústí nad Labem. Starat se o děti ji velmi baví a naplňuje každý den jakýmsi druhem sebeuspokojení. Baví ji dávat ostatním trochu své radosti ze života. Když se odpoledne vrací z práce, čeká ji doma manžel Petr (jsou spolu od Bářiny promoce) a fenka kokršpaněla Blanka (tu si pořídili o Petrova zaměstnence někdy před čtvrt rokem). Barbora uvaří večeři (každý den teplou večeři, jinak by jí připadalo, že Petra zanedbává) popovídá si s manželem, pomazlí se s Blankou, připraví program na zítra (nesnáší vystoupit ráno před děti nepřipravená) a poté jen vymění Microsoft Word za Internet explorer. Přečká minutku připojování a zamíří na tzv. pokec do místnosti "Každodenně samotný", kde ji čeká věčně vtipný, ale přesto v duši smutný kamarád Dantes.
Bylo krásné jarní ráno. Slunko ještě nemělo velkou sílu (bylo teprve 7:36), ale lidem slibovalo krásné počasí na celý den. Tomáš pospíchal do práce (poprvé zaspal) a právě míjel autobus číslo 17 (zastavoval na zastávce Hraničář), když vyrazil vystupující slečně z rukou desky plné papírů (naštěstí ani jeden list neopustil zelenou ochrannou folii, takže nezpůsobil mladé blondýnce žádnou škodu). Barbora se pustila do sbírání, Tomáš jí ochotně pomohl, vyměnil si s ní několik roztržitých pohledů, omluvil se a zmizel v davu lidí spěchajících do práce. Barbora přijala omluvu milým úsměvem, očistila desky a vykročila rychlým krokem směrem k zastávce na druhé straně náměstí (každé ráno musela přestupovat ze 17 na autobus číslo 51). Těsně před ní přecházel silnici opilý muž, Barbora zastavila, aby mu uvolnila cestu, když se ozvalo spkřípění brzd.
Tomáš přišel z práce, zopakoval každodenní rituál, připojil se k celosvětové síti internet a založil na chatu místnost "Každodenně samotný". Čekal dvě hodiny v místnosti, oči už jej bolely, a tak si řekl, že toho pro dnešek bylo už dost. Sedl si k televizi a výborně se pobavil humorem Luise de Funese ve filmu Tonoucí se stébla chytá.
|