~ JAHŮDKO VOŇAVÁ II. ~


Jsem stále s tebou, voňavá...
Když krev se barví do tmava,
ulehám smířen do hlíny.
Jak padlý anděl do viny.

Ty pro tu bolest sebevrahů,
s otázkou na rtu, bez přesahu,
marně se na můj život ptáš;
marně se modlíš Otčenáš...

~

I v bolesti tě poznávám,
na konci každý stojí sám!
S kořeny citů spojeni,
i slunce náhle potemní...

~

Kéž vzejdem znovu z mého hrobu...
snad pro bláznovu obhajobu,
že bez lásky jen živořil;
bez tebe málo skvostných chvil...

Dnes však mi věř, že šťastný jsem,
co bylo - Bohu prominem,
a slzy - jenom veselé!
Jednou nás spasí andělé.


-----------------------------------------------------------


~ SUCHÝ LIST II. ~


Na hliněné cestě leží suchý list.
Má tváře plné vrásek
a můžeš si v nich číst…

Už přišel jeho čas;
nes´ bolest starých cest,
zanechal lásky vzkaz,
těm novým přeje kvést...

~

... že musel padnout na zem,
jak trosky prázdných hnízd,
jak štětec pod obrazem;
skonal pro jiný list.

~

Tak ještě jednou proletět se
a jen ještě chvíli snít,
do trávy snést se měkce,
mít v duši mír a klid.

~

Na hliněné cestě leží suchý list,
on přál si stát se stromem;
snad dubem prý chtěl být,
kdo nebyl fanfarónem,
sám zemře pro ten cit…

~

Lístečku suchý,
jsi jako já!

Ty jsi můj Život,
jenž uleh´ pod širák,
utichl ptáčat pískot,
zlé slunce netýrá...

Snad vítr rozfoukal jej;
byl duší větroplach,
ach, větře, zpívej, zapěj,
neopouštěj mě v tmách...