HOSTINA V LETNÍ BOUŘI
nasycená touha třískla džbánem
opilé víno dalo ruce v klín
stůl se tvým pohledem prohýbal
hlas tvůj přetékal nocí
obehrané tóny zmlkly v křesle
sbíraný cín do oken vrážel
dlaní podepřel jsem stůl
a druhou smetl tvé zbytky do kapsy
v cele kde usínáš
teď na stráži sedím
ještě pár záplat
prasklý spár voskem zalévám
jak socha s uraženou hlavou
zdáš se trochu pohublá
ale podoba je skoro táž
jako tehdy v mé dílně
řekl jsi : vstaň - vstala jsem
řekl jsi : směj se - zněla jsem
řekl jsi : plač - začalo lít
řekl jsi : miluj - a byla jsem pryč
* teď mou hlínu znovu skládáš
a nikdo neví
kdy přijde nový déšť
|