Slepí jsme v duších a dychtiví v srdci,
mění se cokoliv, co mělo nám říct,
míjíme okamžik té zběsilé noci,
není už nic a v knize hodláme číst.
Závratě střídat jak deště své ve slunci,
myšlení opustit - to poselství skrývá,
mlčet a vnímat jak veronští milenci,
spanilost lásky v každém z nás bývá.
Snění je příběhem - v hrdlech tají se dech,
víčka jsou oponou - jeviště duší nám schová,
bez mostů řeka ztrácí bezbranný břeh,
čekajíc v panice - na rtech jsou slova.
Přilnout ke znamením - černá a bílá ve tváři,
zmáčenost životem, co sám mořem prochází,
ve spánku slzy - ty potkáš ve snáři,
blízkost je záhada - kdo chybí, co neschází . . .
|