Slepí jsme v duších a dychtiví v srdci,

mění se cokoliv, co mělo nám říct,

míjíme okamžik té zběsilé noci,

není už nic a v knize hodláme číst.

Závratě střídat jak deště své ve slunci,

myšlení opustit - to poselství skrývá,

mlčet a vnímat jak veronští milenci,

spanilost lásky v každém z nás bývá.

Snění je příběhem - v hrdlech tají se dech,

víčka jsou oponou - jeviště duší nám schová,

bez mostů řeka ztrácí bezbranný břeh,

čekajíc v panice - na rtech jsou slova.

Přilnout ke znamením - černá a bílá ve tváři,

zmáčenost životem, co sám mořem prochází,

ve spánku slzy - ty potkáš ve snáři,

blízkost je záhada - kdo chybí, co neschází . . .