|
Červená srdéčka vesele obtěžkávají chmurné podzimní jabloně,
šťavnaté dužiny s jadérky životů,
kořeny Koránu, listy ve Starém zákoně,
zaplají ohně pastýřů oveček v ohradách u plotů.
V lesích orosené jehličí skrývá
nebojácnou zvěř, zrcadlící svůj strach
ve studních, kde voda a lesní roh zpívá,
svolává poslední soud v beránčím rouše vrah.
Tupá ozvěna v poslušném kánonu zní,
ve městech hlavami slévají ocelové modly,
míza oběti vyhřezlá na střence korozní.
Židovský král zvolá: „Nová svoboda vás nemine pohané podlý.“
Lovčíci královské družiny
na krajích stříbrné noci hranice staví.
Bludičky a zbloudilci od smůly hvozdů tmavých,
klopýtající po římse skalní úžiny,
nad vámi i městy i krajinami, souhvězdí světýlek bdí.
Ach Luno, ochránče tuláků,
zaplav oceánem paprsků zem,
cesty našich srdcí jsou nevyzpytatelné.
|
|
|
