leden 

jestli nám dvěma

není dáno souznít

jinak než v otupení smyslů

zapomeň na křik opic rán poté

a ještě jednou dolij

ať spadnou hřejivé mlhy

květen: 

na větvích kaštanů

netopýři listů

prstíky rozespalé

nesměle se dotýkají světla

svět se nadechuje

a jarní únava je olovo

v prstech u nohou.

srpen...

...je neděle

moc dlouhá

výčitka lenošení.

moc krátká

se stínem pondělka v zádech

konce jsou zlé

i za deset nových začátků

září

já tebe a ty mě

nebudem trápit hrou slov na pravdu

sliby jsou hřejivé a voní

i nesplněné

a z pravdy není nic

než studené probuzení

do nevlídného rána.

říjen

naše rekvizity

cigarety, víno, krém a tma

déšť v uších

a plíživé pokušení

už se nevynořit

do světla

XI. listopadá

nálada přešlá mrazem

barvy jsou pryč

a pod bílou jinovatkou

tlí sežehnutá hněď

to listí doplácí

na říjnovou hru s ohněm

XII. nadějná

do rána bílého

pod sněhem ztichlého

vrabci se slétají na kanál

ohřát si nohy

a slunce, váhavé jak ty

se loudá nad obratníkem.

Ranní nevolnost

společná rána

přece jich nebylo málo

za šmouhatým oknem

holubi na pokáleném zábradlí

a nebe na Benzínou

ta rána jako

málo povedené děti

příliš krátkých nocí

mechanické strojky

živené silou zvyku

rána nepřátel za zrcadlem

rozmazaných novin

a chuti být někde jinde

a někdo úplně jiný

Pro tebe

kdybych ti mohla v obálce

poslat kousek sebe

váhala bych mezi

povrchem rtů a konečky prstů

a asi by vyhrály prsty

že nejsou tak nenasytné

že by tě hladily

spíš než hltaly

a že by mi posílaly zprávy

o všech tvých pihách,

záhybech, vráskách

a hlavně

jizvách

kterým závidím

že se naučily tě nebolet

incommunicado

první kapka deště

ti přistála za krkem

zvedl sis límec

a podíval ses vyčítavě do nebe

moje první slza

ti spadla na noviny

a ty ses sehnul níž

nad článek o porušeném příměří

Mlčení

štiplavý vzduch říjnového rána

prořízla tupá bolest

nevysloveného ano

a zanechala ve mně

nepopsaný list

který není bílý

ani čistý

Pohled z prahy

posílám tichou vzpomínku

z křižovatky na palmovce

spletenec kolejí

štamgasti u stánků

v křovích libeňského ostrova

plují bezdomovci

na vzedmutých igelitkách

a v tramvajích se k tyčím tisknou holky

se špínou v dlaních, v očích i na jazyku

všechno jak za stara

jen není kam spěchat

a tak se dívám

významy

dala jsem si na zeď

fotku muzea v Hradci

stavěl ho Kotěra LP 1907

fotil kdo ví kdo

a otiskly Literárky

(k recenzi na výstavu)

já si ho věším

žes mi kdysi

pod vysokým stromem

co na té fotce ještě

nemá ani metr

ve šťastné chvíli

připaloval cigaretu