Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 24.11.
Emílie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Útěk
Autor: Lian (Občasný) - publikováno 11.10.2000 (11:52:55), v časopise 12.10.2000
Ne. Už dost. Tentokrát jim to nedovolím. Nemusím si to nechat líbit. Vím, že ne. Útěk většinou nic nevyřeší, ale co jiného dělat. Zůstat déle, zničí mě nebo zabijí. To jim nesmím dovolit. Už to stačilo. Otec zuřivě bušil do dveří.“Otevři!!!! Říkám ti otevři, ty spratku. Nedělej si to horší.“ Znovu udeřil.
„Tak bude to??!!! Koukej vylézt nebo tě zabiju!!!“ Za dveře přisunula noční stolek a židli. To ho trochu zdrží. Přes rány slyšela jekot šílené matky a bláznivý smích bratra. Ne, tentokrát neotevřu. Místo dveří otevřela okno. Ovanul jí svěží jarní vzduch. Kam vlastně utíkám? Kam půjdu? Na tom nezáleží. Všude bude lépe než tady. Vzpomněla si na všechny předchozí večery a noci. Na rány otce, křik matky a nadávky bratra. Ze skříně vyndala starou krabici od bot. Schovávala si do ní všechny své peníze. Co dostala od babiček a co si vydělala v obchodě. Tedy spíš to, co se jí podařilo ukrýt před NIMI. Do velké tašky naházela všechno své oblečení. Moc toho nebylo. Prý by byla rozmazlená. Za dveřmi hluk sílil. Otec se už neovládal. Poslal bratra pro sekeru. „Když nechceš vylézt, tak si pro tebe dojdu, ty mrcho.“ To ji znovu utvrdilo v jejím rozhodnutí. Už tu nezůstane. V tomhle domě nenávisti, bolesti a ponižování. Už ne. Vyskočila ven a plížila se pod okny, podél zdi. Po cestičce doběhla až do blízkého lesa. Běžela dál. Nezastavovala se. Ani se neohlédla. Každý člověk má právo na život, štěstí a lásku. A ona toto vše najde. Dřív nebo později se dočká.
Cítila nesmírnou radost a hrdost, že se jim konečně dokázala postavit. Obrovský balvan s žuchnutím spadl z jejího srdce.
Najednou věděla, kam půjde. Kde jí nikdy nenajdou.


Poznámky k tomuto příspěvku
HACKMAN (Občasný) - 12.10.2000 > Když rodiče zapomenou, že byli děti, začíná většinou tragédie. Dobře napasné.
Body: 5
<reagovat 
Martin (Stálý,Redaktor) - 12.10.2000 > Tady jde o to, zda ten příběh vypráví někdo nezaujatý, kdo tu dívku zná a kterou skutečně pronásledují rodiče či zda jej vypráví sama ta dívka, která tu skutečnost tak vidí, ale ve své podstatě si jen myslí, že je někým honěna. Narážím totiž na to, že jeden čas jsem doučoval dva těžké schizifreniky, kteří žili právě v takovém podivném světě. Každý, kdo chodil kolem nich, v nich vyvolával ohromný pocit nebezpečí, nikdo jim však nikdy nevymluvil, že tomu tak není. Trochu mi to připomnělo jeden z jejich příběhů, který mi byl vyprávěn, ale to je na delší povídání :) Akorát zbytečně filosofuji, ta povídka je pěkně napsaná.:)
Body: 5
<reagovat 
Killersx (Občasný) - 12.10.2000 > Jenom přemýšlím, kolik pravdy se nachází v těch řádcích, pokud by šlo o Tvou osobu. Pokud 100%, tak mě začalo mrazit v zádech. ...jinak je to moc pěkné, díky Lian.
Body: 5
<reagovat 
Čtenář - 19.10.2000 > No, je to hodně emocionální.Tys tam u toho byla, že? Někdo mi kdysi řekl, že dobrý spisovatel se pozná podle toho, nakolik se dokáže vcítit do svých postav. Myslím,že se o to opravdu snažíš a to se mi zdá velice pozitivní.Jen tak dál a neboj se psát víc.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter