|
| |
 |
|  |
KVĚT
Přivřel oči a uviděl svět
-v jeho podstatě?
Zavřel je zcela
a zahlédl květ
mezi kapkami deště,
se snítky od popela.
Však přišla bouře
a ten kvítek
srovnala s rodnou zemí.
Bylo to na jaře;
vracím se do vzpomínek.
Proud vody zašumí,sedím na břehu
a roním krokodýlí
slzy nad štěstím,
co ztratilo něhu,
se v býlí
a bylo pokryto listím.
Smutek se mění v beznaděj,
padám do propasti
a křičím o pomoc.
Do tmy cinkla krůpěj
krve jako pašije radosti,
já prosím o pomoc!
Biješ hlavou do zdi
avšak nikdo tě neslyší.
Vypálený kříž na hrudi
bolí a svírá ukrutně-
čekáš na ránu další,
ale ona nepřichízí-
Tak nastavuješ šíji
v gestu adorace...
Ďábel kolem obchází,
v drápech rudou lilii,
za zády oběšence.
Rozednívá se,červená
ohnivá koule
utíká po obzoru
a zřejmě znamená
i pro krále
pokyn k pozoru.
Strašidlo mizí
v odporném kouři,
a zůstává jen hořká,
velmi,velmi cizí
vůně podobná moři.
Někdo mi tleská...
Přes zmrzlá víčka
shlédnu studenou hlínu
a čeká mě překvapení;
hořím jak svíčka.
Zaznamenám změnu:
ze země vyrostl malý zelený had.Takový mikrosvět.Pere se o život a nastavuje mu malé zelené pěstičky.Voní po novém bytí,rozdává se světu.
Otřel jsem si oči a usmál se do slunce.Z celého trápení zbyla pouze vráska nad obočím.Opíjím se euforií-JSEM ŠŤASTNÝ,ŽE JSEM!
|
|
|
