|
Samí milí lidé
Tohle mě bolí O tomhle psát ale..
Miloval jsem tě Skoro tě neviděl
Snil jsem ale hlavou mi prorůstal pravoúhlý trojúhelník
ze dne na den z roku na rok stal jsem se bezradným.. bylo třeba napsat báseň
Pro koho ? O kom ? S kým ?
Pak jsem oživl, ukousl hlavu keři růží Koření ve mně a voní
nemohu se dostat dovnitř nemohu ji utrhnout roste, škrábe, sešívá vnitřnosti trny a voní
plazí se mnou vzdvihá kořeny rozpíná, hnije, bolí až k extázi bolí a voní
a jedenácté přikázání psané mými střevy na blánu žaludku říká: „Neustřihneš..“
Stejně neumím stříhat, co voní
Čekám až mi proroste ústy
zatím hnijem
a jednou
jednou ti tu růži dám
v meruňkově žlutém pokoji se probudíš hezká
a bez slovníku k mojí duši
osamělá
|
|
|