Déšť, ten mokrý geometr bez kružítka
své přesné kruhy na kaluže rýsuje.
Tuláku v ulicích už nezůstala suchá nitka,
jak starodávný věštec nebe studuje.
Kalichy deštníků se rozevřely žíznivě
a kráskám na billboardech tečou slzy.
Duhoví strážci křižovatek mrkli hřejivě,
v nich smaragdoví komáři zas roztančí se brzy.
Třpytiví sumci kloužou po mělčinách silnice,
ploutvemi kulatými rozstřikují vodu.
Za nimi tramvaj přeplněná pramice,
uvízla na ucpaném brodu.
Župánek z mraků obloha vykoupaná rozhaluje.
V zrcadlech výkladů si rozčesává modré vlasy,
po spěchajících chodcích kapky rozhazuje.
Kdo právě nezmoknul, tak neviděl ty krásy. |