|
|
|
| |
|
Kvantoví fyzikové se zabývají výzkumem mikročástic, tedy těch nejmenších
částeček hmoty, z nichž se dle dnešních vědomostí hmota skládá. Mikročástice
mají vlnovou povahu, tedy chovají se podobně, jako energie, nehmotná součást světa.
Albert Einstein dokonce v Obecné teorii relativity poukazuje na tu skutečnost, že
prostor, čas i hmotnost jsou něco, co je relativní, tedy něco, co sice chápeme že
nějak je, ale ve skutečnosti to zas tak být nemusí. Tak například řidič kamionu
vůči mne stárne pomaleji, než-li já, protože se vůči mne pohybuje jistou
rychlostí v autě. Z toho plyne, že mnoho věci na světě pochopit můžeme, ale také
mnoho věcí pochopit nemůžeme, jako například výše uvedeného řidiče v kamionu.
Zkuste vysvětlit rybě pobyt na souši, nepochopí vás, celý život žije ve vodě.
Čas vnímáme zkrátka proto, že v našich hlavách je. Je tedy nesmyslně ptát se, co
bylo před začátkem světa … když nemusel být čas. Svět je zkrátka naprosto
dokonale geniálně zkonstruován a my jen můžeme jít v tichém závěsu za ním a
bádat a bádat.
Z relativnosti těchto skutečností jsem si již mnohokrát položil otázku : Co by se
stalo, kdyby se veškerá hmota i svět rozpustily ? Byli bychom či ne ? Mohu říci ano,
někdo, kdo je materiálněji založen, může říci ne a přít se přesto nemůžeme,
našimi pokusy to prostě prokázat nelze. Jak by ryba ve vodě dokázala, že existuje
sucho ? Teď si ale představte jedince, jehož délka našeho života je neomezená,
který žije věčně. Narodí se a začne pracovat. Postaví dům, oseje každým rokem
pole … a za nějaký čas ten dům zas spadne, pole zarostou a tak vše může znovu a
znovu opakovat. Všechno co dělá jako by se za čas rozplynulo. Za několik století by
si asi řekl, pořád něco dělám, bych něco dokazoval a co mi zbylo ? Snad jen ty
nehmotné hezké chvíle, vzpomínky na chvíle s někým prožité, chvíle potěšení z
toho, že potěšil jiného ...
Proč to ale povídám zrovna u fotografie dešťovky. Tak jsem si říkal, když jsem ji
pomocí mezikroužků Zenitem vyfotil, jak pěkné fotky lze udělat na kusu trávníku.
Na první pohled to byl jen zelený trávník. Když jste se ale sklonili níže, byl
plný dalšího hmyzu, byl to další svět, nad jehož fotografiemi byste strávili den
do západu slunce či do konce filmu. Ta žížala, která vrtá skuliny v zemi, mimo to,
že ji provzdušňuje, neví asi nic o Einsteinovi, kvantové fyzice … má ale jistě
také svůj smysl života … o tom však mlčí …
|
|
|