Kdysi tak bylo

že pouti vesnické

pro bůhvíjaké svaté

zdály se tolik lákavé

té holce tehdejší

vyšisované ze slunce

nehty okousané, samý záděr

a kolena, jemináčku, samý strup

to jak chtěla být, tak krátké období

ježatým klukem s prakem.

Tak od desíti k dvanácti

soudečkům dětských let.

Kdysi to tak bylo

že na oběžné dráze

zázračné houpačky

na samém konci stoupání

zahlédla jsi

milostné páry propletené

jak mizí v poli kukuřice

ona růži ve vlasech

on, furiantsky pískaje.

A tobě nohy zeslábly

tak náhle žensky hedvábné

a sukni s erbem záplaty

tiskla jsi mezi koleny

ať neuletíš.    Neuletíš.

Kdysi to tak bylo.

Zbylo, nezbylo

tak málo toho

co ještě nevíš

o polích kukuřic.