Byla jsem trochu autistická
to až mnohem později
to pojmenovali. Chodila jsem
si sama v kruhu kolem školy
kousala do chleba se sádlem
zabaleného do sobotní přílohy
Rudého práva. Nikdo mi
tehdy nescházel. Sama jsem si
prozpěvovala, sama se choulila
jak ježek naruby do sebe. Byla
jsem sama pro sebe koník, pokoj
židle, lampa, stín, otevřené dveře.
Dodnes s lítostí na to zaplnění
vzpomínám. Ty bouřlivé sny...
Obrazy, které malovaly. To až slovo
proměnilo můj tehdejší klid
v nevíru, věčný úzkostný boj
(najít si holčičku, se kterou se
povedu na školním výletě
kdo si sedne ke mně do lavice
a jestli nezůstane prázdné sedadlo
vedle mě v autobuse.) Párovost -
má noční hrůza. Houfování.
Do dnešních dní s tím bojuji.
Někdy poslouchám velryby
které mnou proplouvají
a tichounce zpívají.
|