|
|
|
| |
PŘED ÚSVITEM BEFORE SUNRISE
USA/Rakousko, 1995 režie: Richard Linklater 87%
Najít lásku se zdá být snadné, pokud ovšem potkáte toho pravého.
Námět Mladý Američan Jesse (Ethan Hawke) a Francouzka Celine (Julie Delpy) se potkají ve vlaku cestou z Budapešti do Vídně a začnou si velmi rozumět. Když musí Jess ve Vídni vystoupit, navrhne Celine, aby vystoupila také a strávila s ním ve Vídni několik hodin do jeho zítřejšího odletu. Celine souhlasí a dvojice prožívá nezapomenutelné chvíle. Ale loučení se nezadržitelně blíží.
Hodnocení Texaský režisér Richard Linklater pojal svůj evropský příběh jako komorní vyprávění o setkaní a sbližování dvou cizinců v cizím městě, které se tak samo stává důležitou třetí postavou. Linklaterův scénář, s kterým mu pomohl vrstevník Kim Krizan, se opírá především o zajímavé dialogy hlavních hrdinů plné myšlenek i věrných citů, realistické pojetí s lyrickým nádechem i romantickou a v závěru nostalgickou atmosféru, kterou vyvolává letní Vídeň. S Jessem a Celine navštívíme známá vídeňská místa a budeme sledovat, jak si tito dva mladí lidé stále více rozumí, když probírají citlivá témata svých docela obyčejných studentských životů, témata nešťastných lásek, rozchodů, ale i svého dětství, snů a plánů do budoucna. Možná však až příliš brzy začíná scénář tlačit na pilu a vkládat Celine i Jessovi do úst hlubší myšlenky. Když se dva úplně cizí lidé setkají, těžko by si hned po několika málo minutách začali vyprávět dojemné vzpomínky z dětství. A pokud snad ano, potom by asi nešlo o typ lidí, který svým výkonem Ethan Hawke a Julie Delpy vyjádřili. Hawke i Delpy jsou jistě více než dobří herci, ne ale natolik, aby dokázali utáhnout snímek, který se ze své podstaty především na jejich přesvědčivé herectví spoléhá. Hawke působí ve své roli hloubavého mladíka trochu moc žoviálně a občas jsem měl vtíravý pocit, že musí konečně přijít chvíle, kdy své partnerce řekne něco ve smyslu "všechny tyhle moje řeči jsou jen přetvářkou, abych tě dostal do postele", což však stěží bylo režisérským záměrem. Ani Julii Delpy její role dokonale nesedí (stejně jako u Hawka se mi její repliky mírně neslučovaly s jejím vystupováním; zde nevinně svůdnou krásou a smyslností), přesto ji zvládá o trochu lépe než Hawke. Snímek vypadá v úvodních minutách, kdy režisér cestu obou hrdinů vlakem a jejich první rozhovory prokládá záběry ubíhající krajiny spolu s lyrickou smyčcovou hudbou, slibněji, formálně stylizovaněji a zajímavěji, než nakonec dopadá. Nejlépe se jeví scény, kde režisér šetří se slovy a dává prostor romantické písni či prostým statickým záběrům, které svou nevýraznou, ale řemeslně kvalitní kamerou obstarával Lee Daniel. Přímo geniálním nápadem jsou však závěrečné momenty. Kamera si vybírá jednotlivá vídeňská místa, které Jesse a Celine večer a v noci navštívili či jimi jen procházeli. Nyní je ale vidíme prázdné, bez ústřední dvojice, režisér nám je představuje poté, co výjimečnou noc vystřídal všední den, nám se tak celý příběh znovu vybaví a zároveň si vzpomeneme na ta naše vlastní místa, kde jsme my sami prožili nezapomenutelné okamžiky. Na chvíli nás naplní zvláštní nostalgická nálada a pomalu nám dojde, že přes všechny výhrady natočil Richard Linklater výborný film. |
|
|